Když jsem byla malá, mojí nejoblíbenější vánoční tradicí bylo trávila Štědrý večer s mou německou babičkou, které jsme říkávali Oma. Každý rok jsme jedli výtečné jídlo, které pro nás s láskou připravila, rozbalovali jsme jí její dárky a hráli na různé hudební nástroje.

I když jsme tato vánoční vystoupení hráli s nadšením a od srdce, skřípání strun a pištění píšťalek se nemohlo vyrovnat tomu, jak krásně hrála Oma „Tichou noc“ na dřevěnou flétnu. A občas přemluvila svá tři vnoučata, aby, zatímco hrála, zpívali tuto oblíbenou koledu v němčině.

Když už jsme byli trochu starší, neunikly mi slzy, které měla v očích, když hrála tuto známou melodii. Jsem si jistá, že vždy, když hrála, vzpomínala na Vánoce, které prožila v Německu se členy své milované rodiny, kteří již zemřeli.

Mám ráda veškerou vánoční hudbu, ale na „Tiché noci“ je něco vyjímečného. Nejen, že nám může připomínat milovanou rodinu a Vánoce, které jsme s nimi prožili, ale také uctivě a pokojně svědčí o Spasitelově narození.

Když jsem poprvé slyšela o původu této písně, ono svědectví a vzpomínky na ni se pro mě staly ještě silnější.

Joseph Mohr, který se narodil jako nemanželský syn, studoval náboženství a hudbu pod vedením faráře a hudebníka Johana Nepomuka Hiernlera. V roce 1815 byl vysvěcen knězem a byl poslán do Mariapfarr v Rakousku, kde shodou okolností žila i rodina jeho otce.

V roce 1816 napsal tento pomocný kněz slova písně „Stille Nacht“ [„Tichá noc“]. Mohr, který žil v ekonomicky a společensky obtížných podmínkách, tento text napsal po skončení Napoleonských válek. Bylo to období, kdy se měnily hranice států, vládla ekonomická krize a nejistota ohledně budoucnosti.

O dva roky později, na Štědrý večer roku 1818, přinesl Mohr text svému učiteli a varhaníkovi Franzi Xaveru Gruberovi. Mnoho historiků se domnívá, že varhany v kostele sv. Mikuláše v Obendorfu v Rakousku byly v té době rozbité, a tak byla „Tichá noc“ poprve zazpívána za doprovodu kytary.

Mohr byl známý svou štědrostí. Zatímco se historické záznamy neshodují v otázce prvního představení této koledy, shodují se na tom, že Mohr byl laskavý, štědrý a ze slov jeho písně můžeme soudit, že měl svědectví o Spasiteli.

Ode dne, kdy tato melodie zazněla poprvé, se stala velmi oblíbenou. „Tichá noc“ byla přeložena do více než 100 různých jazyků a téměř každé vánoční album obsahuje nějakou verzi této známé písně.

Tady, ale její úžasný příběh nekončí.

Možná jste již slyšeli příběh o vánocích během první světové války z roku 1914, kdy němečtí a britští vojáci vyhlásili neoficiální klid zbraní, zatímco trávili Vánoce v blátivých zákopech na severu Francie.

 

Vojáci si podali ruce

 

I když historické záznamy uvádějí, že si podali ruku, vyměnili dárky a vyprávěli příběhy, jeden voják napsal, že první tóny, které se onen Štědrý večer nesly zákopy, byl zpěv německých vojáků. Přestože britští vojáci nerozuměli slovům zpívaným v němčině, rozpoznali melodii známé písně, která jim dodala odvahu k tomu, aby pomalu vyšli ze zákopu a setkali se svými spolubojovníky. Ne jako se svými nepřáteli, ale jako s muži, kteří by, stejně jako oni, nejraději trávili Vánoce doma a ne v zablácených zákopech.

Jsem si jistá, že tito vojáci byli ovlivněni touhou být na Vánoce doma, ale přesto se nedokážu ubránit myšlence, že tato jednoduchá koleda zažehla v srdci těchto vojáků plamínek porozumění a míru.

Ať již se nacházíte v jakékoli situaci, toto jednoduché a přesto mocné svědectví o Kristově narození, vám může pomoci silně pociťovat přítomnost Ducha pokaždé, když slyšíte slova Tiché noci. Tato píseň, díky pokornému a jednoduchému svědectví o Spasiteli, přináší pocity klidu a radosti, ať už v době války, ekonomické krize nebo utrpení.

I když Oma už tuto krásnou melodii na Vánoce nehraje, pociťuji pokoj a klid pokaždé, když ji slyším, a raduji se z vědomí, že „přišel Kristus Pán!“

 

Tento článek byl původně publikován na stránkách ldsliving.com. Přeložila jej Zuzka Jedličková.

(Visited 46 times, 1 visits today)