Není-li rodinný kruh uzavřen, nemůžeme zažívat pocit úplnosti. Uzavření rodinného kruhu a zpečetění rodiny na věčnost tak stojí za jakékoli úsilí. President Thomas S. Monson řekl: „Bratři a sestry, chrámy jsou něco více než jen kámen a malta. Jsou plné zkoušek a svědectví. Jsou posvěceny obětí a službou.“

President Monson pokračuje: „Proč jsou mnozí ochotni dát toho tolik, aby mohli obdržet požehnání chrámu? Ti, kteří rozumějí věčným požehnáním, která plynou z chrámu, vědí, že žádná oběť není příliš velká, žádná cena příliš vysoká, žádné úsilí příliš těžké, aby těchto požehnání dosáhli. Nikdy to pro ně neznamená urazit příliš mnoho kilometrů, překonat příliš mnoho překážek nebo vytrpět příliš veliké nepohodlí. Rozumějí tomu, že spásné obřady přijímané v chrámu, které nám umožňují se jednoho dne vrátit k Nebeskému Otci ve věčném rodinném svazku a být obdařeni požehnáními a mocí z výsosti, stojí za každou oběť a za každou námahu.“

Můj otec nikdy neměl příležitost poznat svého otce. Dlouhou dobu toužil vydat se na dlouhou cestu z Utahu, aby se s ním setkal, avšak zpráva o tom, že jeho otec v roce 1961 v Minnesotě zemřel, jeho sen rozplynula. Rodiče mého otce se ve 20. letech 20. století přestěhovali do Chicaga z rodného Švédska a pak se bohužel krátce poté, co se můj otec narodil, rozvedli. Jeho maminka, na žádost babičky mého otce, která byla obrácená mormonka, odešla na západ do Salt Lake City, aby mohla žít blízko rodiny.

Můj otec byl jedináček. Jeho maminka, Farmor, živila sebe a mého otce tím, že uklízela byty a autobusy. Farmor nikdy nemluvila o tatínkovi mého otce, ale otec o svém tatínkovi a jeho straně rodiny neustále přemýšlel. Otcovo pátrání po jeho tatínkovi začalo, když má maminka požádala o úmrtní list mého dědečka z Minnesoty a následně jej obdržela. Na něm bylo datum narození, jména jeho rodičů a také místo, kde se narodil ­– ve městě Arvika ve Švédsku. Začaly se dít zázraky.

O mnoho let později (před tím něž existoval internet), když jsem studoval na vysoké škole, jsem díky tomuto úmrtnímu listu strávil mnoho hodin procházením záznamů na mikrofilmech z města Arvika ve staré Genealogické knihovně (dnešní Knihovně rodinné historie) v Salt Lake. Jednoho úžasného dne jsem v záznamech z oblasti Arviky, v malé vesničce Perserud, která se nachází severovýchodně od ní, našel rodinu svého dědečka, po které následovaly další rodové linie mnohých generací. (Mnohé záznamy z ArkivDigital, což jsou záznamy švédské luteránské církve, jsou dnes zdigitalizovány a jsou dostupné na stránkách FamilySearch.org a MyHeritage.com, což je partnerská stránka FamilySearch, kterou mohou zdarma využívat členové SPD.) Časem jsme jako rodina byli požehnáni tím, že jsme těsněji přilnuli k předkům z otcovy rodiny díky tomu, že jsme se o nich dozvěděli něco více z jejich záznamů a vykonali za ně chrámové obřady.

Když jsem byl s kamarádem ve Skandinávii, spojil jsem se s jedním členem Církve ze Švédska, který zavezl do Perserudu. Tam jsme se setkali s postarším pánem, který znal mého dědečka ještě předtím, než emigroval do Ameriky! Tento postarší pán nás doprovodil k domu, ve kterém můj dědeček žil! Zaklepali jsme na dveře a byli jsme vřele přivítáni současnou majitelkou, který nám ukázala staré rodinné fotografie, které našla na zdech dědečkova domu při rekonstrukci. Také mi ukázala výpis z majetkové knihy v Perserudu, na kterém byl soupis majetku dědečkovy rodiny. Obsahoval také jména a adresy sedmi nevlastních sourozenců mého tatínka, o kterých naše rodina vůbec nevěděla.

Po návratu domu jsem se podělil o tyto skvělé zprávy se svým otcem. Byl překvapen a nadšený při představě, že má ještě další sourozence! Přestože úsilí kontaktovat je na starých adresách bylo zpočátku marné, o mnoho let později se mi pomocí adresáře podařilo najít telefonní číslo na otcova nevlastního bratra žijícího v Minnesotě, kde byl pohřben můj dědeček. Když se dozvěděl, kde žije jeho starší bratr, kterého znal jen z rodinných historek, ale neměl naději, že jej kdy potká, byl ohromen a nadšený. Telefonní hovory plné nadšení spojily mého tatínka s jeho nevlastními sourozenci.

S rodinou jsem se vydali do Minnesoty, kde se všichni radostně setkali a můj otec, který vyrůstal jako jedináček, se poprvé setkal s většinou svých sourozenců a jejich rodinami. Vřele nás přivítali jako rodinu, kterou dlouho neviděli. S nedočkavostí jsme si vyprávěli příběhy a ukazovali fotografie, abychom zaplnily mnohé mezery v příběhu naší rodiny. Štěstí, které díky tomuto novému rodinnému propojení pociťujeme, jde jen stěží popsat. President Joseph F. Smith řekl: „Skrze naše úsilí v jejich prospěch z nich spadnou okovy poroby a temnota, která je obklopuje, se rozptýlí, aby na ně mohlo svítit světlo, a oni v duchovním světě uslyší o práci, jež za ně byla vykonána dětmi zde, a budou se s vámi radovat z vašeho vykonání těchto povinností.“ (Citoval president Monson na Generální konferenci v dubnu 2011 v proslovu „Svatý chrám – maják světu“.)

Jsme vděční za mnohé zázraky, díky kterým se náš rodinný kruh mohl uzavřít. Tato zkušenost prohloubila mé osobní svědectví o tom, že když je srdce obráceno, rodinná historie žehná nejen otcům, ale také jejich dětem.

 

Tento článek napsal Chris Bergstrom Armstrong, byl publikován na stránkách ldsmag.com a přeložil ho David Buzrla.