O co bych přišel, kdybych nečetl Knihu Mormonovu

Vyzvat někoho, aby si v době digitálních médií přečetl malou 532 stránkovou tištěnou knihu, je tvrdý oříšek. Už jsme si tak zvykli na 140 znaků, zábavná krátká videa a animované gify, že sednout si ke studiu složité knihy a přemítat o ní, se může zdát jako mučení.

Knihu Mormonovu

Požehnání, aby se objevili

Kdysi dávno se lidé radovali z nové knihy stejně, jako se dnes radují, když najdou hotspot, aby zkontrolovali příspěvek na Instagramu. Před pár stovkami let dostal muž jménem Parley Pratt kopii Knihy Mormonovy. Řekl o ní: „Celý den jsem četl, jídlo bylo přítěží, vůbec jsem po něm netoužil, když nadešla noc, i spánek byl přítěží, jelikož jsem dával přednost čtení.“ Zajímalo by mě, jestli si tehdy Parley uvědomoval, že popisuje všechny náctileté s mobilním telefonem v 21. století. Jen velmi málo lidí opravdu ví, co se skrývá na stranách Knihy Mormonovy. Nedovedu si ani představit, jak by můj život vypadal, kdybych si jako 21letý floutek nenašel mezi surfováním čas na to, abych si tyto stránky přečetl. Ani si nedokáži představit všechny ty věci, o které bych přišel. Uplně první verš knihy mluví o důležitosti dobrého rodičovství. Jen si to představte. Jako by to v této době nebylo potřebnější než kdy jindy. Ani neměl být součástí této knihy, ale i tak se sledem událostí stal jejím úplně prvním veršem. Když jsem četl dále, dozvěděl jsem se o muži jménem Nefi, který byl zcela poslušný svých rodičů. Ctil je a podporoval je. Žijeme ale v době, kdy děti nad svými rodiči panují a neváží si dospělých. Zrovna nedávno jsem dělal ostrahu na plaveckých závodech a hlídal jsem, aby děti nechodily tam, kam nemají. Když se jedno dítě pokoušelo do hlídaných prostorů dostat, hezky jsem mu řekl, že tam nesmí. Nejprve mě ignorovalo, pak mi ale přímo do obličeje řeklo: „Takový kraviny si nech příště pro sebe.“ Tohle 11 leté dítě by mohlo být úplně jiné, kdyby se namísto od své oblíbené popové hvězdy nebo seriálu, učilo od Nefiho. Doufám, že si jednoho dne přečte Knihu Mormonovu.

Naučil jsem se co?

Knihu Mormonovu

Denní studium

Já osobně jsem se od Nefiho naučil, že se musím spoléhat na písma a mít je nablízku. To mě provede hustou mlhou a přes hlasité hlasy až ke stromu, kterým je Kristus. Taky jsem se naučil, že když jednou okusím ovoce Kristovy lásky, nemám od tohoto ovoce nikdy upustit. Naučil jsem se, že „provinilí považují pravdu za tvrdou“, a že „malými prostředky může Pán uskutečniti věci veliké.“ Naučil jsem se, že Bůh neodstraňuje zkoušky z mého života, ale když budu dodržovat přikázání, „bude mě vyživovat, posilňovat a poskytne mi prostředky, pomocí nichž mohu dosáhnout věcí, kterých mám dosáhnout.“ Naučil jsem se, že tato skvělá země byla vybrána, aby byla zemí svobody a že to jediné, co může tuto svobodu zničit, je ohromný hlas většiny, která si zvolí zlovolnost namísto spravedlivosti. Naučil jsem se, že opozice se nachází s naprostou jistotou ve všem, ale v konečném důsledku jsou všichni na této zemi, aby zakusili „radost“. Naučil jsem se, že prostřednictvím svobody jednání si volíme svobodu nebo zajetí, což nám umožňuje jednat sami za sebe. Tyto volby jsou tím, co nás činí šťastnými nebo bídnými. Naučil jsem se, že Ježíš nejenomže usmířil mé hříchy, ale rovněž na sebe vzal veškerou mentální, emocionální či fyzickou strast, kterou jsem kdy zažil. Naučil jsem se, že je dobré, být „učený“ a chytrý a mít intelektuální přístup…ale pouze v případě, kdy také dodržuji přikázání Boží. Od Nefiho mladšího bratra Jákoba jsem se naučil, že nikdy nesmím dovolit, aby se„bohatství“ stalo mým Bohem. Pokud v tomto životě budu vyhledávat bohatství, měl bych ho vyhledávat se záměrem činit dobro pro ostatní. K čemu je dobré hromadění bohatství, pokud skrze jeho hojnost nežehnáme ostatním? Nežehnat ostatním prostřednictvím hojnosti je přesným opakem toho, co pro nás Bůh dělá každý den, když nám žehná svou hojností. Naučil jsem se, že přibližně tisíc zdlouhavých let pracného rytí do kovových desek mělo jeden zásadní záměr: „aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých.“ Dozvěděl jsem se, že se zrodí kněžská lstivost se záměrem zisku skrze přizpůsobování Krista životnímu stylu dnešní doby. Naučil jsem se, že jediný způsob, díky němuž budu moci opravdu poznat Krista a mluvit jazyky andělů, je „hodovat na“ Jeho slovech. Naučil jsem se, že když nemám chuť modlit se… je to okamžik, kdy bych se měl modlit více „a neochabovat.“

Uvědomil jsem si, že v mé mysli neexistuje žádný způsob, jak by Joseph Smith mohl zničeho nic vymyslet 77 dlouhých veršů o složitém, alegorickém pěstování olivovníku. Od krále Beniamina jsem se naučil, že dobří vedoucí slouží vždy nejdříve ostatním, a že skrze službu ostatním, ve skutečnosti sloužíme Bohu. Od Abinadiho jsem se naučil, že být učedníkem Ježíše Krista není vůbec snadné. Muž, který se nechal trochu pohltit světem, Alma, se od Abinadiho naučil tutéž lekci a změnilo mu to život. Od Almova syna jsem se o několik let později naučil, že i když člověk nebyl v minulosti zrovna tím nejlepším, moc Kristova má tu schopnost změnit jeho přirozenost a nikdy není pozdě na to se vrátit. Dokonce i zloduchové se mohou v království stát velikány. Naučil jsem se, že když vám jednou evangelium změní srdce, máte okamžitě touhu oslovit ostatní a podělit se s nimi o tuto znalost…dokonce i s vašimi nepřáteli. Od několika kajícných se vojáků (Amonových přátel) a věrných matek jsem se naučil, že skrze dodržování smluv, 2000 nejspravedlivějších mladých, které tento svět spatřil, dokázalo statečně bojovat bitvy budoucnosti. Od muže jménem Šiblon jsem se naučil, že nezáleží na tom, kde sloužíme, ale jak sloužíme. Všude jsou „Šiblonové“, kteří jsou „nenároční a vysoce produktivní členové Církve“. Šiblon mě naučil, že vést můžete odkudkoli a že stálost, spolehlivost a konzistentnost jsou jedny z nejdůležitějších Božích vlastností. Ze skutků duchovně nevyzrálého chlapce jménem Korianton jsem se naučil, že „zlovolnost nebyla nikdy štěstím“ a že naše skutky, dobré či špatné, mohou ovlivnit budoucí generace. Od velikého kapitána Moroniho jsem se naučil, že máme být vždy připraveni. Máme rozeznávat a posilovat naše „slabá místa“, protože tam udeří nepřítel. Naučil jsem se, že Kristus kdysi přišel na tento kontinent…a že On je ta jediná cesta zpět a že mám být pokorný, zatímco čekám na Jeho návrat. Jsem-li pokorný, mám zaslíbení, že slabé věci se pro mě stanou silnými. Z této knihy jsem se naučil, že tito proroci viděli „náš den“ a teď, když jsem ji četl…vím, že říkali pravdu. Na konci knihy jsem se naučil, že ve světě chaosu se můžu modlit a žádat Boha o odpovědi na otázky mé duše. Jedna věc, kterou jsem se ale naučil nejvíce ze všecho, je, že „život uplynul, jako by to pro nás byl sen.“ Nechce se mi ani věřit tomu, jak rychle můj život plyne. Byl jsem dítě…a teď jsem starý. Čas plyne a vy doufáte, že jste na tomto světě k něčemu byli, stejně jako lidé, kteří tuto knihu napsali. Toto je jenom něco málo, o co bych přišel, kdybych nedal Knize Mormonově šanci. Ani jsem se pořádně neponořil do toho, co jsem se opravdu z této knihy naučil. Přečetl jsem hodně knih. Nikdy jsem ale neviděl žádnou knihu, která obsahuje takový nekonečný zdroj moudrosti. Nezávisle na tom, zda-li se člověk rozhodne být členem Církve, která tuto knihu vydala, nebo ne, doufám, že každý na této zemi si ji alespoň jednou přečte. Mohlo by mu to změnit život, stejně jako to změnilo ten můj.

Článek byl zkopírován z www.gregtrimble.com