Co se děje?

V průběhu několika posledních týdnů nastaly strašlivé sesuvy půdy v Sierra Leone, tři katastrofální hurikány zasáhly jihovýchodní pobřeží Spojených států a také mnohé ostrovy v Karibiku, devastující záplavy postihly USA, Indii, Nepál, Bangladéš a další místa po celém světě, ničivé požáry zasáhly severozápad Spojených států, nastaly ničivé zemětřesení a další druhy přírodních katastrof.

Některé z nás to přimělo zastavit se a zeptat se sami sebe: „Co se děje?“

Ve chvíli jako je tato je jednoduché citovat verše jako Marek 13:8, kde se píše: „Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a budou země třesení po místech, a hladové i bouřky. A toť počátkové bolestí” a říct, že události posledních měsíců jsou jen dalším znamením časů. Je jednoduché říct, že konec světa se blíží, a že Bůh začíná očišťovat zemi. Ale je tomu tak?

Kristus je Stvořitel a ne ničitel

Když jsem o tom přemýšlel na včerejší hodině institutu, kde jsme se učili o Spasitelových vlastnostech, učitel řekl dvě věci, které mě zaujaly. Nejprve řekl, že Kristus je Stvořitel – onen Stvořitel – a Jeho posláním není ničit. Pouze vytváří, formuje, organizuje, vyvíjí nebo mění. A za druhé řekl, že Bůh ví, co potřebujeme.

Počkat, znamená to snad, že tyto přírodní katastrofy potřebujeme? A také nějak nevidím, že by tyto události něco vytvářely. Zdá se mi, že vše pouze ničí.

Když jsem nad tím posledních pár dní přemýšlel, tak tento zdánlivý paradox skutečně funguje. Nedávno jsem větší část dopoledne sledoval videa a zprávy o povodních v Texasu, které způsobil hurikán Harvey. Bylo v nich mnoho zdrcujících příběhů o uvězněných lidech, o dětech, kterým byla kvůli mokru zima, a o rodinách, které přišly o všechno. Věřím, že existuje spousta podobných příběhů i z dalších katastrof. Víte ale, co jsem si z toho všeho odnesl? Že lidskost se ještě nevytratila. I přesto, jak tragické a obtížné tyto pohromy jsou, právě během této doby, kdy lidé nejvíce strádají, jsme svědky Ducha Kristova a pravé lásky, kterou zdědil každý člověk a která se již neskrývá za malichernostmi, jako jsou společenské postavení, rasa, místo bydliště, věk či pohlaví.

Co vytváří i v těchto těžkých chvílích?

Jsou to právě tyto chvíle, kdy se zdá, že Bůh vytváří to nejsilnější pouto lásky mezi svými dětmi, pomáhá jim vidět hodnotu každého živého stvoření a vytváří nejvíce příležitostí ke službě a k dávání ze sebe a rovněž vytváří prostředí, kdy se lidé rozpomenou na to, čemu věří a začnou se znovu soustředit na to, co je důležité. Dokonce i ti, kteří nejsou přímo zasaženi těmito bouřemi a následnou pohromou, se sledováním těchto obětí učí lekcím a opět se zavazují, že budou dávat štědřeji a budou následovat rady proroků, aby byli připraveni a měli víru. Toto je to, co potřebujeme všichni. Bůh nás připravuje na svůj příchod tím, že nám připomíná svou lásku a sjednocuje naši víru a energii způsobem, který nás učí, že máme být více takovými, jako je On, a nalézt radost.

V srdci soucítím s těmi, kteří ztratili svůj domov, živobytí, věci, které dostali na památku, ale obzvláště soucítím s těmi, kteří přišli o příslušníky své rodiny nebo kamarády. Ale doufám, že v důsledku těchto smutných událostí si celosvětová komunita na dlouhou dobu udrží touhu více sloužit druhým a více milovat ty, kteří se snaží znovu začít žít. Pamatujte na verš, který je před veršem o zemětřeseních a pohromách: „Když pak uslyšíte o boji a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne i hned konec.“

 

Tento článek původně napsal Jannalee Sandau a byl publikován na stránkách ldsliving.com pod názvem „The Surprising Thing About God I’ve Learned from All the Natural Disasters Lately“. Do češtiny ho přeložila Eva Mlčochová.

česky © 2017 LDS Living, A Division of Deseret Book Company | English ©2017 LDS Living, A Division of Deseret Book Company

(Visited 20 times, 1 visits today)