„Titulní strana“ Knihy Mormonovy, již přeložil Joseph Smith,  je na to, že se jedná o písmo, zakončena poměrně zajímavým tvrzením. „A nyní, pokud jsou v ní chyby, jsou to chyby lidské. Pročež, nezavrhujte věci Boží, abyste mohli býti shledání bez poskrvny před soudcovskou stolicí Kristovou.“

Studiem písem

Podle vlastních slov Knihy Mormonovy se nejedná o dokonalý text, její autoři a překladatelé to často zdůrazňov

 

Ježíše Krista

Ačkoli zásady evangelia Ježíše Krista, jak jsou zaznamenány v Knize Mormonově, zůstávájí správné, samotný text utrpěl jistou újmu, ne jenom v rámci prvotního záznamu starobylými proroky, ale rovněž při přepisování, sazbě a převádění z jednoho vydání na druhé v pozdějších dnech.

A přesto v roce 1841 Wilford Woodruff zaznamenal: „Joseph řekl, že Kniha Mormonova je nejsprávnější ze všech knih na zemi a že je závěrným kamenem našeho náboženství a že se člověk dodržováním jejich předpisů přiblíží Bohu více nežli prostřednictvím kterékoli jiné knihy.“

Mnozí se podivovali nad tím, jak tomu tak mohlo být, když se během historie textu vyskytly možné chyby. Hugh Nibley, vědec z řad Svatých posledních dnů, na tuto otázku odpověděl tím, že rozlišil mezi poselstvím Knihy Mormonovy a „mechanickými detaily“ jejího tisku.

Joseph Smith …prohlásil [Knihu Mormonovu] za nejsprávnější knihu na zemi. V jakém slova smyslu nejsprávnější? . . . Co to znamená „správná“ kniha? Je to taková, která má správně oříznuté okraje, vhodnou vazbu, užitečný obsah a správně očíslované stránky? Vůbec ne, toto jsou pouhé mechanické detaily, stejně tak jako interpunkce, pravopis a dokonce gramatika – to, kvůli čemu kritici Knihy Mormonovy způsobili tolik povyku.

Odpovědi na modlitby

Zjevení Josepha Smitha

 

Zjevení

Je zjevné, že Kniha Mormonova je tou „nejsprávnější knihou na zemi“, protože když podle ní žijeme a uplatňujeme její učení, můžeme se jejím prostřednictvím přiblížit Bohu více než pomocí kterékoli jiné knihy.

Ve zjevení daném Proroku v roce 1832 Pán vysvětlil, že členové Církve „zůstanou pod tímto … odsouzením, dokud nebudou činiti pokání a pamatovati na novou smlouvu, a to Knihu Mormonovu, a dřívější přikázání, jež jsem jim dal, aby nejenom říkaly, ale aby činily podle toho, co jsem napsal (Nauka a smlouvy 84:57).

Správnost

„Správnost“ Knihy Mormonovy spolu s dalšími svatými písmy tedy nespočívá v údajné mechanické či verbální dokonalosti, ale spíše v moci změny, která působí při napravování a vedení životů těch, co ji čtou a následují její učení.

Na základě toho, co již bylo řečeno, pečlivé zkoumání rukopisů a různých tištěných vydání Knihy Mormonovy jejim čtenářům napomáhá, aby více oceňovali opravdovou neporušitelnost jejího textu. Tento způsob vědeckého bádání se nazývá „textově kritická“ metoda.

Práce na „textové kritice“ Knihy Mormonovy neboli odhalení textové historie jejího anglického vydání je mimořádně plodnou oblastí akademického výzkumu pro vědce z řad Svatých posledních dnů. Prvotní práce vědců připravila půdu pro analýzu vybraných změn v anglickém vydání, které vznikly během historie jejího přepisování.

Royal Skousen, profesor lingvistiky a anglického jazyka na Univerzitě Brighama Younga s více než dvacetipětiletými zkušenostmi, vytvořil plně kvalifikovanou, několika dílnou textovou kritiku Knihy Mormonovy.

Výsledkem Skousenovy práce bylo několik příspěvků jako například publikace přepisů původních a tiskařských rukopisů Knihy Mormonovy v roce 2001, vydání Knihy Mormonovy v roce 2009 pod záštitou Yale University Press, analýza o rozsahu čtyř tisíc stránek prakticky každé negramatické textové varianty a publikace fotografické faksimilové edice Tiskařského rukopisu Knihy Mormonovy v Listech Josepha Smitha (Joseph Smith Papers).

Přibližujeme k původnímu textu

Díky Skousenově práci se nejenom více přibližujeme k původnímu textu Knihy Mormonovy tak, jak byl nadiktován Josephem Smithem, ale rovněž můžeme vystopovat podrobněji než kdykoli předtím, jak došlo ke změnám a chybám a kdy k nim došlo – ať už úmyslně či neúmyslně – když byla Kniha Mormonova v letech 1829–1830 poprvé vytisknuta, vsazena a vydaná.

Takováto práce s textem je užitečná a působivá hned z několika důvodů. Prodiskutovat všechna zjištění plynoucí ze Skousenovy objemné práce by bylo značně nad rámec tohoto stručného zpracování. Nicméně obecně řečeno kromě vystopování změn v textu Knihy Mormonovy, odhalila Skousenova práce tři velká zjištění v souvisloti s jejím textem, které stojí za zmínku. Jak sám Skousen v článku z roku 2012 vysvětlil:

Došel jsem k závěru, že existují tři hlavní zjištění plynoucí z projektu textové kritiky Knihy Mormonovy. Zaprvé – Joseph Smith obdržel anglický text slovo za slovem, která poté předčítal svému písaři. Zadruhé – samotný původní anglický text byl velmi precizně zkonstruován. Když při přepisování došlo k chybě v textu, byl to právě první text, ze kterého se čerpalo. Zatřetí – identifikoval 256 změn v textu, které mění význam nebo pravopis jména, změny, které by se naskytly při jakémkoli překladu knihy. Nakonec tato zjištění vedla k závěru, že k důkladnému studiu Knihy Mormonovy, je zapotřebí ten nejpřesnější možný text.

Kromě těchto bodů Skousen v textu Knihy Mormonovy navíc identifikoval neanglické hebraismy, včetně těch v nejprvotnějších rukopisech Knihy Mormonovy, které byly později vyňaty, zjevně kvůli neobratnosti lingvistických Hebrejských konstrukcí v angličtině.

Text Knihy Mormonovy

Výsledný kritický text Knihy Mormonovy je nezbytný k tomu, aby jeho čtenáři porozuměli povaze Nefitského záznamu a Prorokově překladu. Z historických záznamů je známo, že Joseph viděl a metodicky nadiktoval slova textu svému písaři. Řádek za řádkem rukopisu, jak ukázal Skousen, podepírá toto historické svědectví a poukazuje na vynesení „přesného“ překladu textu na světlo.

Textová kritika pomáhá nejenom při objasnění matoucích pasáží, které vzniky v důsledku chyb během přepisování, ale rovněž identifikuje a vysvětluje části, ve kterých se editoři snažili o stylistické vylepšení textu.

Jako nedávný příklad mohou sloužit Moroniho slova na konci titulní strany Knihy Mormonovy citované výše na začátku tohoto článku. Zatímco vydání Knihy Mormonovy z roku 1830 obsahovalo větu „pokud v ní budou chyby, budou to chyby lidské,“ vydání z roku 1837 upravené samotným Josephem Smithem obsahovalo větu „pokud jsou v ní chyby, jsou to chyby lidské.“  Vypadá to, že Prorok tuto úpravu udělal, aby byla tato pasáž čtivější.

Můžeme se spolehnout na Knihu Mormonovu

Skousenova práce nakonec ukazuje, že Kniha Mormonova byla vynesena na světlo s velikou pečlivostí a důsledností. Toto potvrzuje, co Pán řekl Oliveru Cowderymu v červnu 1829, ve stejný měsíc, ve kterém byl dokončen překlad Knihy Mormonovy. „Viz, projevil jsem ti svým Duchem v mnoha případech, že věci, které jsi psal, jsou pravdivé; pročež ty víš, že jsou pravdivé“. A jestliže víš, že jsou pravdivé, viz, dávám ti přikázání, abys spoléhal na věci, jež jsou napsány; Neboť v nich jsou napsány všechny věci ohledně založení církve mé, evangelia mého a skály mé (Nauka a smlouvy 18:2–4).

„To, o čem [Oliver] psal“, o čem se hovoří v této pasáži, zajísté zahrnuje Knihu Mormonovu. Díky Skousenově práci mají Svatí posledních dnů ověření společně se svědectvím Ducha, že mohou vskutku „spoléhat“ na Knihu Mormonovu jakožto na věrohodné svědectví a pevný duchovní základ. „Chyby se do textu vplížily,“ uznává Skousen, „ale žádné chyby významně nezasahují do poselství [Knihy Mormonovy] či do její nauky. Tyto chyby v textu nikdy neznemožnily čtenářům Knihy Mormonovy, aby obdrželi své vlastní osobní svědectví o této pravdě.“ Jako takové „veškeré obavy ohledně počtu změn [v Knize Mormonově] jsou zavádějící. . . . Slovo Boží se dostane na povrch… a to Kniha Mormonova navzdory občasným chybám v převodu.“

Lze bezpečně říci, že autentičnost Knihy Mormonovy je podložena jak svědectvím svědků Knihy Mormonovy z masa a kostí, jako např. Martina Harrise a Davida Whitmera, stejně tak i svědectvím inkoustu a papíru na rukopisech Knihy Mormonovy.

Článek byl zkopírován z www.knowhy.bookofmormoncentral.org Přeložina Barbora Svobodová

(Visited 133 times, 1 visits today)