V životě úplně každého člověka přijde moment (a naneštěstí někdy i vícekrát), kdy se vás najednou všichni začnou ptát, co budete se svým životem dělat dál, a i přestože, že jste tuhle otázku slyšeli snad milionkrát, neznáte na ni odpověď, protože si prostě nejste jistí, co chcete.

Mezi námi, mormony, existují obdobné otázky:

,,Co misie? Přemýšlíš nad tím? To bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě…“
,,Nikde jsem se nenaučil více, než na misii…‘‘
,,Kdybych se měla vrátit v čase a vybrat si mezi školou nebo misii, volím misii, protože ta mi dala…‘‘

Kolem mě se tyto dotazy množily jako epidemie – misie, misie, misie. Až to dospělo do bodu, kdy už se lidé ani neptali, jen mi oznamovali: „Až pojedeš na misii…“. Vím, že to bylo značně zapříčiněno tím, že jsem celý svůj dětský věk tvrdila, že opravdu na misii chci jet, ale v tu chvíli jsem si řekla: „A dost!“ Nebyla jsem si jistá a jako člověk disponující tvrdohlavostí, kterou by mi mohl kdejaký osel závidět, jsem se postavila na zadní a řekla, že na misii nikdy v životě nepojedu.

,,Misie = správná volba pro každého‘‘

Vadilo mi, že to lidé brali s takovou neohranou samozřejmostí, protože přece ,,to je jediné správné řešení.“ Šíleně mě to rozčilovalo, protože jsem cítila, že nemají pravdu. Jet na misii pro mladé ženy není povinnost, není to samozřejmost. A tak jsem všem lidem začala tvrdit, že já a misie nejdou dohromady. Snad jsem se pošetile domnívala, že tím změním jejich uvažování, dám životní lekci. Možná jsem se jen chtěla rozhodnout sama, bez cizí pomoci – jak říkám, tvrdohlavost mi vážně jde. Namísto toho jsem ale tímto chováním dala velkou lekci sama sobě.

President Thomas S. Monson prohlásil: ,,Na misii také slouží mnoho mladých žen, pro které ale služba není povinností, tak jako pro mladé muže. Ujišťujeme však mladé sestry Církve, že jejich přínos coby misionářek je cenný, a my jejich službu vítáme.‘‘

Osobní zjevení

Jedna z nejlepších, nejpokornějších, nejlaskavějších (a snad všech nej, které si člověk dokáže představit), osob, kterou jsem kdy potkala, nikdy na misii nesloužila. I když po tom strašně moc toužila, během vyplňování papírů ji její biskup a poté i president kůlu řekli, že pro ni nyní není vhodná doba, aby sloužila na misii, že Pán má pro ní jiný plán – založit rodinu. Toto doporučení pokorně přijala a během několika málo měsíců potkala bývalého misionáře, který se zrovna vrátil z misie a kterého si krátce na to vzala. Vychovali 5 skvělý dětí a nyní společně slouží již na druhé misii.

Myslím, že to, jak v životě budeme úspěšní, neovlivní naše rozhodnutí sloužit či nesloužit misii. Důležité je, abychom následovali Pánovu vůli. On nás zná, miluje nás a ví, co je pro nás nejlepší. Proto má pro každého z nás individuální a jedinečný plán, díky kterému můžeme dosáhnout svého potenciálu. Nemusíte se cítit provinile, když se rozhodnete nejít na misii. Následujte nabádání Ducha Svatého a Nebeský Otec vám poskytne spoustu příležitostí ke službě Jeho dětem ve vašem domově, komunitě a po celém světe – ať již se rozhodnete sloužit na misii a nebo ne.

„Když bude mít nějaké rozhodnutí zásadní vliv na náš život … a když žijeme v souladu s Duchem a usilujeme o Jeho vedení, můžeme si být jisti tím, že obdržíme vedení, které potřebujeme, abychom svého cíle dosáhli. Pán nás v tom nikdy nenechá samotné.“

Jak získám odpověď co je pro mě nejlepší?

Stejně tak, jako když se modlíme o odpověď na nějakou otázku, je velmi důležité porozumět a následovat zásady uvedené v Nauce a smlouvách 9:7–9 a 8:2–3.

Raďte se se svými rodiči a vedoucími kněžími. Rozhodněte se, co je podle vás nejlepší s ohledem na okolnosti, ve kterých se nacházíte, a poté se upřímně Nebeského Otce zeptejte, zda je vaše rozhodnutí správné anebo aby vám pomohl poznat, že to není správná volba. Buďte otevřené Jeho vůli a načasování, dokonce i tehdy, když je odpověď jiná než ta, v kterou jste doufaly nebo očekávaly (píšu tvrdé y, protože u kluků je to kněžská povinnost a měli by jít). Některé odpovědi mohou vypadat takto:

  • Ano, chcete sloužit a jste k tomu povolány (viz NaS 4:3)
  • Ano, i když jste nikdy nepřemýšlely o tom, že byste sloužily celou misii, je to plán Nebeského Otce pro vás a je ten správný čas
  • Ano, bude správné sloužit vblízké budoucnosti, takže se na to pečlivě připravte, ale počkejte ještě chvilku
  • Ne, nyní to není správné, ale možná vnásledujících letech
  • Ne, Nebeský Otec má pro vás připravený jiný plán, i když služba na misii je něco, co byste dělaly rády
  • Ne, nechcete sloužit na misii, nemusíte
  • Žádná odpověď – nejspíš je toto jedna zchvil, kdy Nebeský Otec nechává rozhodnutí na vás, protože vaší volbě důvěřuje

Až obdržíte odpověď, pamatujte na radu staršího Richarda G. Scotta:

„Co dělat, když jste se pečlivě připravili, horlivě jste se modlili, čekali jste přiměřený čas na odpověď, a přesto odpověď necítíte? Když žijete způsobile a vaše rozhodnutí je v souladu se Spasitelovým učením a musíte-li jednat, postupujte s důvěrou. … Když žijete spravedlivě a jednáte s důvěrou, Bůh vás nenechá bez varovného vnuknutí zajít příliš daleko, pokud jste se rozhodli špatně.“ („Využívejme nadpozemského daru modlitby“, Liahona, květen 2007, 9–10.)

Proč já jsem dala přednost misii před svatbou?

Ať jsem urputně zapírala, vždycky jsem cítila jemné nabádání, že misie je opravdu to, co má Pán na mém to-do listu. A proto jsem se rozhodla začít vyplňovat papíry na misii už někdy v září (a že jich bylo), protože jsem si říkala, že ,,couvnout‘‘ můžu vždycky. Během té doby jsem čelila spoustě zklamání, učila se trpělivosti a často si říkala, proč to vůbec dělám. Ale díky pro mě nekonečně vlečícímu se půl roku jsem si více a více uvědomovala, že vím, proč to dělám. Chtěla jsem (a stále chci) sloužit lidem. Soustředila jsem se celou dobu na fakt, že i kdybych mohla být nástrojem k tomu, abych změnila jen jednoho člověka, tak mi to stojí za to.

Jen několik dnů zpátky jsem dostala obálku s povoláním do španělské misie Málaga. Jsem opravdu šťastná – ne tak, jak se člověk cítí po zhruba 12ti čtverečkách čokolády a skákáním na trampolíně, ale doopravdy úplně šťastná. A i když tuším, že to nebude dvakrát jednoduché, vím, že je to místo, kde mám být. Na čem jiném tedy záleží?

 

 

Je misie pro mě? Opravdu je to jediná správná cesta?

Stručně řečeno, misie je skvělá věc, těžká, ale skvělá. Nikdy nezapomínejte na důležitost osobního zjevení. Pro Boha jste důležité, On vás zná dokonale a nenechá vás tápat v temnotě. Pokud cítíte, že máte jít na misii – běžte! Pokud si nejste jistí – zeptejte se! Když dostanete odpověď – jednejte podle ní!

(Visited 181 times, 1 visits today)