Slovo „sekta“ za několik posledních desetiletí v běžné mluvě vykouzlilo představu o nespoutaných vůdcích a fanatických stoupencích, kteří se oddávají všem možným náboženským rituálům, které často končí smrtí. Když slyšíme o sektě, v mysli se nám vybaví uzavřené objekty v Texasu, kde došlo k upalování, hromadné vraždy v „rodině“ Charlese Mansona a sebevraždy v kultu Heaven‘s Gate (Nebeská brána) Marshalla Applewhiteho. Pod pojmem sekta si většinou vybavíme divnou, izolovanou, protivládní, fundamentalistickou, kontrolovanou a v extrémních případech okrajovou společnost.

Sociologové jednu dobu používali termín „sekta“, když se odkazovali na malé a něčím výrazné náboženské hnutí, jako jsou třeba Amishové či Menonité, ale od té doby byl tento termín tak zpolitizován, že se ho lidé v akademických kruzích snaží nepoužívat. Dnes má tento termín natolik negativní význam, že se stal univerzální urážkou se záměrem poškodit dobrou pověst jakékoli náboženské skupiny.

Není tedy divu, že označení za sektu je pro mormony obzvláště nepříjemné.  Naštěstí, díky narůstajícímu počtu občanů Spojených států, kteří jsou lépe obeznámeni s mormonskou vírou, lidé zjišťují, že označení za sektu je nesmyslné a nespravedlivé.

Avšak mnoho dalších, od relace BBC s názvem This World, pastora Roberta Jeffresse, po pořad Real Time Billa Mahera dali mormonům tento jim vyhovující (a politicky vychytralý) přídomek. Prohlášení o tom, že jsou mormoni sekta, v některých oblastech ještě narůstala od doby, kdy Mitt Romney vyhrál republikánskou nominaci na presidenta.

Kvůli násilnému pronásledování, které bylo proti mormonům mířeno v minulosti, se mohou nepochybně bránit, když jsou kritizováni. Pečlivé zkoumání ze strany veřejnosti, může být pro mormony příležitost se s pokorou podívat na svůj život a zjistit, jak se mohou zlepšovat. Kritická sebeanalýza, která vede ke zdokonalování se, je náboženská zásada mormonismu, zásada, v jejímž uplatňování se všichni můžeme zlepšit. Nicméně nazvat mormonismus „sektou“ není konstruktivní kritika. A navíc ani není přesná.

Důvody

Následujících sedm důvodů vysvětluje, proč zejména mormoni nejsou sekta:

ZAČLENĚNÍ

Zaprvé, mormoni věří, že mají být začlenění ve společnosti. Jejich náboženská povinnost jim nejen říká, že mají být všude po světě, ale obecně se zdá, že se si této příležitosti váží. Studují na veřejných školách, pracují pro veřejné korporace a jsou povzbuzováni, aby byli zapojeni ve své komunitě. „Znám sekty. Dlouhou dobu jsem o nich studoval a učil“, říká Richard Mouw, president Fullerova teologického semináře, evangelické školy v Pasadeně v Kalifornii. „Náboženské sekty se chovají jako kdyby byly ony proti ostatním. Učí své stoupence, aby si mysleli, že jsou jediní, kteří mohou mít boží podporu. Neradi se zapojují do seriózních a uctivých rozhovorů“, na rozdíl od mormonů, říká Mouw.

Určitě existují mormoni, kteří se raději izolují od druhých, kvůli rozličným společenským špatnostem a to i navzdory nedávno vydané radě od presidenta Církve: „Nesmíme být nepříjemní, když mluvíme o naukových rozdílech. Není zde prostor pro jízlivost. . . . Můžeme respektovat náboženství druhých a musíme to dělat. Musíme oceňovat mnoho dobra, které konají. Musíme učit děti, aby byli tolerantní a přátelští vůči těm, kteří nejsou naší víry.“ Toto jen stěží zní jako bláboly vedoucího sekty.

VYVÁŽENÉ SVĚTSKÉ VĚDOMOSTI

Zadruhé, mormonismus povzbuzuje své následovníky, aby vyváženě vyhledávali světské vědomosti. Mormoni studují antropologii, fyziku, hudbu a tanec, vývojovou boilogii, astronomii, psychologii, kvantovou mechaniku a spoustu dalších oborů v oblasti umění a vědy. Mají více Ph.D. či podobných titulů na jednoho obyvatele než většina populace. A kupodivu čím vzdělanější jsou, tím větší mají tendenci být oddanější a aktivnější ve své víře. Což je naprostá anomálie v tom, jak se vyvíjí sociálně náboženské trendy. Ukazuje to nadšení z objevování pravdy, ke kterému mormoni tíhnou, i přes velmi odlišné intelektuální zvyklosti.

Sekty „nepodporují vzdělanost, která spolu s dalšími věcmi podporuje pravdu“, říká Mouw. Mezi mormony je mnoho „profesorů, kteří svých doktorátských titulů dosáhli na nejlepších univerzitách světa. Několik hlavních vedoucích Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů má Ph.D. titul ze škol, které patří do sdružení Ivy League.“ Pokračuje: „Tito lidé s obdivem hovoří o evangelíkovi Billovi Grahamovi a katoličce Matce Tereze a rádi čtou knihy evangelíka C.S. Lewise a katolického otce Henriho Nouwena. Což není něco, na co byste narazili v proti křesťanských sektách.“

15,8 MILIONŮ ČLENŮ

Zatřetí, po celém světě je ve více než 15,8 milionů mormonů ve více než 150 zemích, z toho vyplývá, že po celém světě existují tisíce etnicky i kulturně odlišných kongregací. Odborníci náboženských věd v současné době debatují, zda by mormonismus měl být považován za další světové náboženství a nejen za nějakou náboženskou raritu.

POLITICKÁ NEUTRALITA

Začtvrté, mormonismus si zachovává politicky neutrální postoj. V důsledku čeho se mormoni v politických názorech velice liší. Existují konzervativní mormoni, umírnění mormoni a moderní mormoni; někteří fandí Donaldu Trumpovi a jiní Hillary Clinton. Zatímco v Americe je silná většina mormonů konzervativců, evropští mormoni jsou často hrdí socialisté, kteří poukazují na mormonský způsob myšlení „být strážný bratra svého“ jako na přirozeně propojený s jejich politickou ideologií.

KONTROLY A ROVNOVÁHA MOCI

Zapáté, organizační struktura mormonismu klade na své vedoucí komplikované kontroly a rovnováhu, aby se předešlo zneužití moci. „Poučili jsme se skrze smutnou zkušenost“, řekl Joseph Smith „, že je v povaze a je sklonem téměř všech lidí, jakmile získají trochu pravomoci, jak se domnívají, začnou ihned“ onu moc různě zneužívat. Mormoni na tyto mužské egoistické tendence reagovali tak, že redefinovali význam slova „kněžství“, aby znamenalo být ve službě či společenském vzoru; pravdou je, že termín„vedoucí“ není očividně dobrý termín k popisu mormonského kněze. Biskup je vybrán a určen ze členů místní kongregace a většina biskupů, které znám, přijali své povolání ke službě s určitým množstvím úzkosti. Nezískávají žádné vyznamenání a za svou práci nejsou vůbec placeni. Jejich jedinou útěchou je spousta těžké zodpovědnosti a mnoho hodin dobrovolné služby.

Kromě toho vedoucí nemohou jednat jednostranně; členové je musí podpořit hlasováním, stanou se součástí rad a očekává se od nich, že budu jednat až poté, co získají souhlas. Radění se na radách je navrženo k tomu, aby se předešlo extrémismu a dalším neuváženým sektářským počinům. A když vedoucí kněžství konečně začnou uplatňovat pravomoc, jednají podle mormonských písem: „Žádná moc nebo vliv nemohou ani nemají býti udržovány působením kněžství, pouze přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou; laskavostí a ryzím poznáním, které budou velice rozšiřovati duši bez pokrytectví a beze lsti.“ A pokud tímto způsobem nejednají, tak „amen s kněžstvím neboli s pravomocí onoho muže“.

Tyto kontroly a rovnováha, spolu se skutečností, že v Církvi nejsou vedoucí voleni jako uchazeči nebo nevedou volební kampaně, zaručují, že vedoucí se nedostanou k moci díky svému charisma. (Což je samozřejmě způsob vedení, který neodpovídá vedení sekty.)  I přes toto všechno se ale občas stane, že někdo svou moc zneužije a následovníci mormonů jsou zklamaní. Není jednoduché úplně odstranit špatné chování některých lidé, ale tato skutečnost jen stěží dělá z Církve sektu.

PODŘÍZENOST ZÁKONŮM

Zašesté, mormoni věří ve vládu zákona. Jejich dvanáctý článek víry zní: „Věříme, že máme býti podřízeni králům, presidentům, vládcům a veřejným zástupcům, že máme býti poslušni zákona, že ho máme ctíti a podporovati.“ Články víry dále uvádí, že uctíváme „Boha podle příkazů svého vlastního svědomí a dopřáváme všem lidem stejnou výsadu, nechť uctívají jakkoli, kdekoli nebo cokoli si vyvolí.“ Jeden ze znaků, kterým se sekty nejvíce odlišují, je odmítání vládní autority nad jejich životem. Oproti tomu, mormoni jsou obecně velmi opatrní, co se týče i jen hraní na hranici zákona.

NÁBOŽENSKÉ OBLEČENÍ A SYMBOLISMUS

Sedmý a poslední důvod je, že mormoni opravdu nejsou tak divní, jak se na první pohled může zdát. Mnohé bylo řečeno o jejich tajném magickém spodním prádle a chámových rituálech. Avšak nošení náboženských symbolů, jako připomínka závazků, ke kterým se člověk zavázal, je běžná praktika ve všech náboženstvích. Židé nosí jarmulku a křesťané nosí na krku kříž. Mormonský garment je v podstatě to samé: prostá připomínka jejich oddanosti Bohu. (Mimochodem, mormoni nikdy nehovoří o garmentu jako o něčem, co má magickou moc. Nazvat garment magickým spodním prádlem pro ně zní stejně divně jako pro vás.) A co se týče chrámových obřadů, které se zdají být velkým tajemstvím, celý svět má přístup ke knihám, které mormoni používají, a které vysvětlují, co to jsou jejich chrámy. Ve skutečnosti jakýkoli nemormon, který si přečte knihu Temple and Cosmos od Hugha Nibleyho nebo Sacred Symbols od Alonza Gaskilla, může porozumět chrámovým symbolům lépe, než někteří mormoni.

Během mormonských chrámových obřadů se používají některé složité dávné symboly, které jsou staré tisíce let, že se ony rituály mohou zdát divné i mormonům samotným. Toto tvrzení se může zdát jako nesmyslné, ale zamyslete se nad tím: Mormonismus je velice doslovné náboženství; když bible říká, že Bůh má tělo, myslí to doslovně a ne metaforicky. Jejich nedělní bohoslužba vám může připadat jako protestantská: není komplikovaná, je srozumitelná, nevýrazná a prostá. A pak náhle, když je mormonům devatenáct nebo dvacet jedna let, jdou poprvé do chrámu a jsou nepříjemně překvapení dlouhým obřadem, který je plný symbolů a který se zdá jen málo podobný dnešnímu způsobu myšlení. To může být zpočátku znepokojující a matoucí i pro znalce. A tak se i mormoni často přidávají k druhým s tím, že připouští, že chrámy jsou divné, zejména našemu postmodernímu vnímání.

Pokud se ale přeneseme přes tyto dávné a cizí věci, zjistíme, že chrámy jednoduše a elegantně, znovu a znovu, poukazují na společný motiv – na Ježíše Krista a Jeho konečné utrpení a ukřižování. Kvůli této druhotně rituální okrajové záležitosti mormonismu si lidé myslí, že mormoni jsou sekta a přehlíží jádro jejich víry, které je stejně jako u protestantů a katolíků zaměřené na Krista. Vedoucí, který založil mormonismus, to vysvětlil následovně: „Základními zásadami našeho náboženství … [je Ježíš Kristus], že On zemřel, byl pohřben a opět vstal třetího dne a vystoupil na nebesa; a vše ostatní, co se týká našeho náboženství, jsou pouhé přídavky.“

 

Tento článek byl původně publikován na stránkách ldsmag.com a napsal ho James T. Summerhays. Do češtiny ho přeložil Zdeněk Šindýlek.

(Visited 72 times, 2 visits today)