Když jsem začínala chodit třetím rokem na vysokou školu, zúčastnila jsem se mnoha diskuzí, které se týkaly tématu žen v Církvi. Může se zdát, že muži stojí v popředí a středu naší organisace, a někdy je těžké na první pohled rozpoznat, kde přesně stojí ženy a jak důležité jsme v království Božím. Začala jsem přemýšlet: „Jaká JE role žen v Církvi? Jestliže muži mají kněžství, co máme my?“ Tyto a jim podobné otázky mě trápily.

S těmito otázkami jsem během následujících let zápasila. Byla to dlouhá cesta, nicméně pár věcí mi pomohlo lépe porozumět tomuto tématu.

1. Bůh miluje všechny své děti stejně

Když jsem se snažila porozumět roli žen v Církvi, zásada, která se mi opakovaně vracela, byla, že Bůh miluje všechny své děti, ať už se jedná o muže či ženy. Nemiluje jedno dítě více nežli druhé  a můžu Mu důvěřovat, že mě zná, miluje mě a má pro mě úlohu, která je nádherná a úžasná a která se rovná roli kohokoli jiného bez ohledu na pohlaví. V Knize Mormonově se píše: „[Pán] je zve všechny, aby přišly k němu a podílely se na dobrotivosti jeho; a neodpírá žádnému, který k němu přichází, černému ani bílému, porobenému ani svobodnému, muži ani ženě; … a všichni jsou Bohu stejní, jak Žid, tak pohan.(2. Nefi 26:33.)

Ve chvíli, kdy jsem s těmito otázkami zápasila nejvíce, mě napadala myšlenka: „Počkat–tohle se týká Boha. Opravdu si myslíš, že ti nerozumí? Opravdu si myslíš, že miluje některé své děti více nežli druhé?“ Tato myšlenka mi pomohla přehodnotit můj postoj a znovu jsem si uvědomila, že pokud budu vyhledávat porozumění s vírou, že mě Bůh miluje a že vše, co Ho motivuje, je láska, budu jasněji vidět odpovědi.

2. Skrze poslušnost máme přístup k plné moci kněžství

K tomu, abych porozuměla své roli jakožto ženy v Církvi, pro mě bylo nejdůležitější, abych lépe porozuměla tomu, co je to kněžství a jakou roli hraje v mém životě. V nedávném rozhovoru Neill F. Marriott, z Generálního předsednictva Mladých žen, řekla: „Kněžství nejsou muži v Církvi. Kněžství je moc Boží a my všichni s touto mocí pracujeme – ne nezbytně s jeho klíči anebo s povinnostmi popsanými v písmech, ale všichni máme jeho moc, když naplňujeme zodpovědnosti, ke kterým jsme se zavázali. I když říkáme, že „podporujeme kněžství“, ve skutečnosti tím myslíme, že „podporujeme moc Boží“. Myslím si ale, že bychom radši měli říkat, že podporujeme ty, kteří pracují s kněžskou mocí, aby se kněžství nevázalo k člověku. … Tohoto zlozvyku se musíme zbavit.“

Kněžství ≠ muži v Církvi. Kněžství = moc Boží, a moc Boží je dostupná všem skrze poslušnost Jeho přikázání.

Když byl můj mladší bratr ustanoven starším, stalo se něco nečekaného. V požehnání mu bylo řečeno, že kněžská moc přichází skrze poslušnost Božích přikázání. Když byla tato slova vyřčená, silně jsem si uvědomila, že tato zásada platí i pro mě. Pokud budu poslušná, také budu mít v životě přístup k plné moci kněžství. Jakou jinou moc, čím lepším bych chtěla být v životě ovlivňována, než mocí Boží? Moc překonat těžkosti. Moc rozpoznat pravdu. To vše mohu mít a skrze poslušnost je to dostupné všem.

3. Máme jedinečný vliv, který zvelebujeme, když jednáme s láskou

President Russell M. Nelson kdysi řekl: „Drahé sestry, ať již je vaše povolání jakékoli, ať jste v jakékoli situaci, potřebujeme vaše nabádání, vaše postřehy a vaši inspiraci. Potřebujeme, abyste mluvily otevřeně a odvážně na radách sboru a kůlu. Potřebujeme, aby každá vdaná sestra promlouvala jako přispívající rovnocenná společnice, zatímco v jednotě s manželem vede svou rodinu. Vy, sestry, ať vdané, či svobodné, vlastníte charakteristické schopnosti a zvláštní intuici, které jste obdržely jako dary od Boha. My, bratří, tento váš jedinečný vliv nedokážeme napodobit.“ („Prosba k mým sestrám“, Liahona, listopad 2015.)

Přiznávám, že po přečtení toho, jak potřebné jsme pro náš jedinečný vliv, to v nás může vyvolat paniku. Občas, když slyším podobné věci, mě napadají  myšlenky jako: „Ale ne! Nedělám toho dost. Nejsem dost dobrá!“ Pak se snažím dělat vše, co je v mých silách, abych si „zasloužila“ být dost dobrá. A to je vyčerpávající.

Uvědomila jsem si, že se nemusím snažit za každou cenu šířit svůj vliv. Nemusím panikařit a narychlo vstoupit do deseti různých obecně prospěšných organizací, dát výtisk Knihy Mormonovy každému, koho potkám nebo se přihlásit ke každé službě v Církvi. Pouze musím následovat slova presidenta Nelsona – promluvit, když mě napadne něco, co může pomoci někomu druhému, pečovat o lidi, které mám na starosti (což zahrnuje rodiny a ženy, kterým mám příležitost sloužit každý měsíc) a být milá. Každá žena v Církvi bez ohledu na to, kolik jí je let, jaký je její rodinný stav, povolání, životní úroveň, má jedinečný vliv, který Bůh může zvelebovat.

Kdysi jsem četla email od kamarádky, která v oné době sloužila na misii ve Střední Americe a zrovna měla velice těžký týden – nic nešlo podle plánu. Když jsem její dopis četla, vzpomněla jsem si na obtížné chvíle během své misie a na to, co jsem se z nich naučila, a tak jsem si našla chvíli, abych jí krátce odpověděla a podělila se o pár povzbuzujících slov. Příliš jsem tomu nevěnovala pozornost, až do doby, kdy odpověděla a napsala, že to, o co jsem se s ní podělila, jí opravdu pomohlo, a doufala, že snad mi nebude vadit, že se o to podělila s tatínkem, který se o to podělil s církevním vedoucím u něj ve sboru, který se o to podělil s dalším církevním vedoucím, který se o to podělil se skupinou mladých. Překvapilo mě, jak se vliv mých slov rozšířil bez toho, aniž bych musela vydat jakékoli úsilí. Pamatuji si, jak jsem si velice silně uvědomila: „To jsem nebyla já.“ Nebyla to má slova, která se dotkla srdce lidí a rozšířily se tak daleko. Byl to Bůh, kdo odvedl veškerou těžkou práci. Bůh zvětšuje vliv laskavých slov a skutků. Musíme jen jednat s vlídností a láskou.

Jak jsem již řekla, porozumění mé role jakožto ženy v Církvi Boží neustále roste. Není dokonalá, ale díky tomu, že se již postupně učím, jaký je můj účel a vliv, má role je – a bude – nádherná, důležitá a nesmírně hodnotná v očích Božích i mých.

 

Tento článek napsala Ariel Monson a původně byl publikován na stránkách lds.org/blog. Do češtiny ho přeložila Barbora Svobodová.