V poslední době mi lidé začali psát důvody, proč se jejich přátelé či členové rodiny rozhodli opustit mormonismus a Církev SPD. Píšou se zlomeným srdcem, protože nenalezli slova, která by je přesvědčila, aby se nad tím ještě zamysleli. I když existuje spousta důvodů, proč lidé mohou opustit Církev, neměl by to být ani jeden z následujících pěti.

1. Pocit uraženosti

Dokážete si představit, jaká tragédie je to, že spousta lidí nechodí do Církve, nenavštěvuje církevní aktivity a mnohokrát již přestali chodit do Církve kvůli tomu, že je někdo urazil? Pro mě je téměř nepochopitelné, že by mi někdo bránil v tom, abych šel do Církve. Všichni jsme se někdy urazili. Existují lidé, kteří neznají naši situaci a jsou drzí. Mluví a dělají věci, které vás mohou zranit, můžete se kvůli nim naštvat a mohou způsobit, že se už do Církve nebudete chtít vrátit. Neuvědomují si, co dělají, a vy jen přemýšlíte nad tím, „proč byste chtěli být s touto osobou v jedné místnosti“ či „proč byste s nimi chtěli chodit do Církve“. Musíme pamatovat na to, že máme právo si zvolit, zda se urazíme anebo ne. Často, když se kvůli něčemu urazíme, nedělá nám problém najít další důvod, proč bychom měli být uraženi.

Pokud jste si všimli, že jste často uražení, pak se upřímně zeptejte sami sebe: „Jsem často uražený/á i jindy?“ Pravděpodobně si všimnete, že vám všeobecně lidé lezou na nervy a ne jen mormoni. Ať budete kdekoli, vždy narazíte na někoho, kdo vám bude lézt na nervy, ledaže byste se zabednili v domě a koupili si zlatého retrívra. Divní lidé jsou všude… v každé církvi. Dívejte se na tuto skutečnost jako na příležitost stát se více podobným Kristu a odpusťte těm, kteří se k vám nechovají hezky… ale nepřestaňte kvůli tomu chodit do Církve. Nemá cenu ztratit děti, přátele a kohokoli z Církve… a to ani nemluvím o Pánovi a všech požehnáních, která můžete v Církvi získat, kvůli jedné netečné osobě a tomu, že se rozhodnete být uražení.

2. Neporozumění nauce

Pokud byste pomáhali dětem postavit pevnost na stromě… pravděpodobně byste jim navrhli, aby její střed umístili blízko jeho kmene anebo okolo něj. Bohužel až příliš mnoho lidí opomíjí základní věci a snaží se vyšplhat na ty nejkrajnější větve stromu, aby co nejrychleji získali ten nejlepší výhled. Tyto větve jsou slabé a pokud na ně umístíme velkou zátěž, může to vést k nepříjemnému pádu. Protože něčemu nerozumíte nyní, neznamená to, že to není pravda. Lidé si někde vyslechnou nějaký málo známý citát a skočí přes palubu. Pokud slyšíte něco, co se vám zdá být divné, zeptejte se sami sebe: „Skutečně tomu tak je?“ Je možné, že se vám to zdá být divné jen kvůli tomu, že jste o tom nikdy předtím neslyšeli? V naší lidské povaze je stáhnout se zpět, když slyšíme něco, co jsme nikdy předtím neslyšeli. Jen nedovolte oné počáteční reakci, aby přemohla mnohá potvrzení pravdy od Ducha Svatého, která jste v minulosti obdrželi.

Lidé rychle zapomínají na to, jak logické bylo, aby nastalo znovuzřízení a jaký nesmysl je to, aby si někdo, jako je Joseph Smith, něco takového jen vymyslel. Zapomínají na základy a ignorují nástavbu evangelia, jen aby se zaměřili na pár prohlášení, která nikdy nebyla plně vysvětlena či pochopena. Joseph Smith vysvětluje: „Bůh nikdy nikoho nezatratil kvůli tomu, že by věřil až příliš. Ale zatratil je kvůli jejich nevíře.“ (UPJS)

Pamatujete si na to, kdy jste naposledy měli nějaké zdravotní potíže a celou noc jste se snažili na Googlu najít jejich příčinu? Hluboko v srdci jste se snažili najít něco, co vás uklidní a zbaví vás obav… ale čím více jste hledali, tím hůř jste se cítili. Je velice pravděpodobné, že příčina, kterou jste našli, je hodně daleko od pravdy. Zkuste se zeptat nějakého doktora, co si myslí o Googlu. Co se týče mormonismu, často se stává, že čím déle hledáte na Googlu, tím dále jste od pravdy. Bohužel, názory naštvaných lidí jsou mnohem častější, než názory šťastných a spokojených jedinců.

Žijeme v době plné informací. Prakticky můžete obdržet téměř jakékoli informace, které chcete. Církev je otevřenou knihou. Slýchám o lidech, kteří opouští Církev, protože slyšeli o „nauce“ (která ani naukou není), o které se hovořilo před mnoha lety. Kvůli tomu, že se o tom dozvídají až teď, se domnívají, že Církev jim celou dobu lhala nebo se jim snažila „utajit“ to, co se právě dozvěděli. Nemůže to být přeci daleko od pravdy. Vše, s čím Církev „přišla“, byly věci, které sama publikovala. V každé publikaci je to napsané. Pokud by se tedy Církev něco snažila „utajit“, nevytiskla by to. Jen proto, že se o něčem nehovoří každý den na lekcích, neznamená, že se to někdo před vámi snaží skrýt. Možná jen na to téma nemáme dostatečné množství informací, a tak na ně neklademe takový důraz, abychom předešli zmatku. Lidé zapomínají, že znovuzřízení ještě nebylo dokončeno. Jsme uprostřed. Buďte silní, věci budou zjeveny.

3. Je to až příliš těžké

3 hodiny v Církvi? Církevní povolání? Schůzky? Svěcení dne sabatu? Desátek? Slovo moudrosti? 2 roky misionářské služby? Tyto jsou jedny z mála důvodů, kvůli kterým se lidé vydají cestou odchodu z Církve. Církev je v rozporu s některými věcmi, které lidé chtějí dělat, a to je štve, není tomu tak? Tak proč nezkusit najít na internetu něco, díky čemu bude Církev vypadat, že není pravdivá? Potom už nebudu muset dělat všechny ty věci, ne? Dívejte… být mormonem je těžké. Ani to nemá být lehké. Nebylo jednoduché být prvotním křesťanem. Chodili pouští se zásobami ryb, protože se báli o svůj život. Je toho od nás mnoho požadováno a máme mnoho jasných omezení. Joseph Smith řekl, že „náboženství, které nevyžaduje oběť všech věcí, nikdy nemá moc dostatečnou k tomu, aby vytvořilo víru nutnou pro život a spasení“.

Poslední dva roky učím ranní seminář. Což znamená, že každé ráno vstávám ve 4:30, připravím se a více jak 30 mladých učím lekci. A pak jsem celý den v práci, protože od Církve za svou službu nedostávám žádnou finanční náhradu. Snažím se být doma tak brzo, jak to jen jde, abych mohl být se svou rodinou, a pak se připravuji na další lekci a na to, abych se další den brzo ráno vzbudil. V sobotu mám občas volno, ale v neděli mám kromě shromáždění klid. Je to těžké… ale co jiného bych s časem dělal!

Dlouho a usilovně jsem nad tím přemýšlel. Co bych dělal namísto všeho výše zmíněného? Co bych dělal, kdybych nebyl v neděli 3 hodiny na shromáždění? No… mohl bych si třeba jít zahrát fotbal. Učiní mě to šťastnějším? Pokud bych neměl povolání v Církvi… kde jinde bych měl tolik příležitostí ke službě? Služba druhým je všeobecně uznávána doktory i psychology jako zdraví prospěšná a vede ke štěstí. Takže bych řekl, že církevní povolání tedy nejsou špatná. Zachovávání dne sabatu? Mohli byste říct: „Ale to je jediný den, kdy mám volno.“ No, ale je něco lepšího, než strávit den s rodinou a odpočívat? Byli byste raději o 10 % bohatší a neplatili desátek? Stejně byste ty peníze utratili za něco zbytečného, stejně tak jako 98 % Američanů. (Existují studie ohledně toho, jak lidé utrácejí peníze, které tento fakt podkládají.) Proč raději nepřispět na nějakou dobrou věc, jako je Církev? „Slovo moudrosti mi brání v tom, abych se bavil!“ Hm, opravdu? Musím zmínit i toto? Službu na misii? Kde byste bez ní byli? (Kde bych bez ní byl já?) Kromě toho… pokud věříte v Bibli nebo jste křesťanem, pak se od vás požaduje, abyste chodili do Církve, světili sabatní den, platili desátek, chovali se ke svému tělu jako k chrámu Božímu a byli misionáři. Takže, pokud chcete být křesťanem, který věří v Bibli, tak i kdybyste odešli z Církve SPD, stále máte povinnost činit tyto věci.

Tak, jak zní Africké přísloví: „Klidné moře nerodí zkušené námořníky.“ Pokud odcházíte kvůli toho, že je to moc těžké, pak si zkuste představit, jak těžké muselo být pro prvotní křesťany si každý den udržovat víru.

4. Protimormonská literatura

Protimormonská literatura, na kterou narážím, je pro mě ve skutečnosti dalším důkazem, že je Církev pravdivá. Za většinu z ní jsem vděčný, protože mi pomohla zamyslet se nad otázkami, nad kterými jsem předtím ani neuvažoval. Dokonce i lidé, kteří mi ji poslali a diskutovali se mnou o ní, se stali mými přáteli. Je v pořádku mít přátelé mezi lidmi, kteří s vámi nesouhlasí. Proč bychom nemohli respektovat názory druhých a stále být přáteli?

Jedna věc, kterou si musíme uvědomit, je, že protimormonská literatura je zaujatá. Kvůli toho ji nazýváme „proti“. Podobně vám oddaný mormon neřekne nezaujatý názor. Kristus si prošel něčím podobným. Literatura publikovaná proti Němu by i toho nejvěrnějšího následovníka Krista přiměla pochybovat o křesťanství. Avšak nevěnujeme ji takovou pozornost, protože víme, že byla napsána Jeho nepřáteli.

Pokud ale narazíte na protimormonskou literaturu, je užitečná jedině tehdy, když zkoumáte obě její složky stejným dílem a vytrvale. Když narazím na něco „divného“, snažím se to prozkoumat do hloubky. Přemítám o tom. Nic se nesnažím vyvozovat. Nedělám ukvapené závěry. Beru v úvahu všechny možnosti, které v současné době přijímám a v které věřím, a pak se ptám sám sebe, proč nesouhlasím s tématem, o kterém studuji.

Například to, že Joseph Smith přeložil Knihu Mormonovu pomocí Urimu a Thumimu a videckého kamene. To je všeobecně známo a přijímáno. A pak se někdo z ničeho nic snaží udělat z Josepha Smitha blázna, který ji překládal tím, že se díval do „magického klobouku“. O videckém kamenu či Urimu a Thumimu je zmínka v Exodu 28:30, 1. Samuelově 28:6, Num. 27:18–21, Ezrovi 2:63, Neh. 7:65, Ex. 28:30, Lev. 8:8 a ve Zjevení 2:17. Transliterace Urimu a Thumimu z hebrejštiny se rovná „světlu“ a „dokonalosti“. Zamyslete se nad tím. Pokud byste překládali během dne za pomocí kamenů, které svítí, proč byste nedali hlavu do klobouku, abyste vytvořili tmu, ve které může světlo zářit?! Bylo by méně divné či přijatelnější, pokud by si namísto klobouku dával přes hlavu deku?

Toto je jeden z mnoha typických příkladů, nad kterými se člověk musí opravdu zamyslet a nezveličovat je. Dnes bychom řekli „nedělat z komára velblouda“. Kristus to ale řekl lépe. „Neceďte komára a velblouda pak nepožírejte.“

5. Hřích

Často se stává, že hřích vede lidi k jednomu či více bodům, které jsem již zmínil. I když si to nechceme připustit, hřích pro lidi není bezvýznamný. Když hřešíme, náš duch vyhlašuje válku tělu. Když děláme to, co je špatné, cítíme se fyzicky špatně, protože světlo, které jsme měli, se zmenšilo. Následky hříchu nás mohou nasměrovat jedním nebo druhým směrem. Můžeme se díky nim stát pokornými, anebo v nás mohou vyvolat pocity hněvu, frustrace a podrážděnosti. Pokud člověk nechce činit pokání, je normální, že se snaží dokázat, že Bůh neexistuje anebo, že Církev není pravdivá. Má o starost méně a už se nemusí cítit zle kvůli svým hříchům. Cítí se vinen… a tohoto pocitu se musí zbavit. Buď se zbavíte onoho přikázání, kvůli kterému se cítíte zle, anebo požádáte Krista, aby od vás onen hřích odňal. Pokud se cítíte příliš trapně čí pyšně na to, abyste si přiznali své chyby, pak se pro vás 4 výše zmíněné body stanou dobrým důvodem k tomu, abyste odešli z Církve a zbavili se pocitu viny. Činit pokání je těžké, a tak se může zdát být jednodušší si odůvodnit, že Církev není pravdivá a najít jinou církev nebo způsob života, při kterém nejsme zodpovědní za své činy.

Miluji Církev Svatých posledních dnů. Nenašel jsem žádnou, ve které by vše dávalo takový smysl. Hřeším, setkávám se s protimormonskou literaturou, práce v Církvi je občas těžká, nerozumím všemu, co řekli vedoucí Církve, a párkrát jsem se urazil… ale věci, o kterých jsem se dozvěděl, vím… prostě je znám… a to je proč se neustále vracím do Církve.

Tento článek byl původně publikován na stránkách gregtrimble.com a napsal ho Greg Trimble. Do češtiny ho přeložil Zdeněk Šindýlek.

(Visited 161 times, 1 visits today)