Štěstí pro naše blízké

Všichni si přejeme, aby naši blízcí byli šťastní
a zakusili co nejméně bolesti. Když v Knize Mormonově čteme příběhy o štěstí – a o bolesti – a myslíme při tom na své blízké, pociťujeme v srdci dojetí. V jednom pravdivém záznamu o šťastném období se píše:

„A stalo se, že v zemi nebylo žádného sváru pro lásku Boží, která přebývala v srdci lidí. A nebylo žádné závisti ani rozbrojů ani nepokojů ani smilstva ani lží ani vraždění ani žádného druhu nestoud- nosti; a zajisté nemohlo býti šťastnějšího lidu mezi všemi lidmi, kteří byli stvořeni rukou Boží.“

A dále čteme: „A jak byli požehnáni! Neboť Pán jim žehnal ve všem jejich počínání; ano, dokonce byli požehnáni a obdarová- váni, dokud neuplynulo sto a deset let; a první pokolení od Krista zemřelo, a v celé zemi nebylo žádného sváru.“ (4. Ne 1:15–16, 18.)

Milující Kristovi učedníci se modlí a zasazují o to, aby takovýchto požehnání dosáhli druzí i oni sami. Ze záznamů v Knize Mormonově, a mnozí z nás i z vlastní zkušenosti, víme, že dar štěstí je dosažitelný. Víme, že cesta ke štěstí
je dobře vyznačená. Také víme, že uchovat si štěstí není jednoduché, aniž by v našem srdci přebývala „lásk[a] Boží“, tak jak tomu bylo v případě Ne tů po návštěvě Spasitele.

Tato láska byla v srdci Ne tů proto, že zachovávali zákon, který to umožňoval. Shrnutí tohoto zákona se nachází v modlitbách svátosti, které začínají upřímnou prosbou směřovanou k našemu milujícímu Nebeskému Otci. Modlíme se se srdcem naplněným vírou v našeho osob- ního Spasitele a s hlubokou láskou k Němu. S upřímným záměrem se zavazujeme, že na sebe vezmeme Jeho jméno a budeme na Něj pamatovat a zachovávat všechna Jeho při- kázání. A nakonec projevujeme víru v to, že Duch Svatý, třetí člen Božstva, může být vždy s námi a může svědčit našemu srdci o Otci a Jeho milovaném Synu. (Viz NaS 20:77, 79.)

Pocity od Ducha Svatého

Díky společenství Ducha Svatého se může naše srdce změnit natolik, že toužíme po lásce našeho Nebeského Otce a Pána Ježíše Krista a s radostí ji přijímáme. Způso- bit, aby se láska Boží usídlila v našem srdci, je snadné, ale stejně snadné je o tento pocit, jenž nám naplňuje srdce, přijít. Někdo se může například rozhodnout, že se bude méně často modlit k Nebeskému Otci nebo nebude platit plný desátek nebo přestane hodovat na slově Božím nebo si nebude všímat chudých a potřebných. Jakékoli rozhodnutí nedodržovat Pánova přikázání může způsobit to, že se Duch z našeho srdce stáhne. S touto ztrátou štěstí slábne.

Štěstí, které si přejeme pro své blízké, závisí na jejich rozhodnutích. Ať již chováme jakkoli hlubokou lásku ke svému dítěti, k zájemci či ke svým přátelům, nemůžeme je nutit, aby dodržovali přikázání, aby se jich mohl Duch Svatý dotknout a změnit jim srdce. Nejlepší pomoc, kterou jim můžeme poskytnout, je tedy taková, která povede naše blízké k tomu, aby bděli nad vlastními rozhodnutími. Alma tak učinil prostřednictvím výzvy, kterou můžete použít i vy:

„Pokoř[te se] před Pánem a vzýv[ejte] svaté jméno jeho a bdě[te] a modl[ete] se stále, abyste nebyli pokoušeni nad to, co můžete snésti, a tak abyste byli vedeni Svatým Duchem, stávajíce se pokornými, mírnými, poddajnými, trpělivými, plnými lásky a veškeré shovívavosti; Majíce víru v Pána; majíce naději, že obdržíte život věčný; majíce vždy lásku Boží v srdci svém, abyste mohli býti posledního dne pozvednuti a abyste mohli vejíti v odpočinutí jeho.“ (Alma 13:28–29.)Modlím se o to, aby vaši blízcí přijali inspirovanou výzvu zvolit si cestu k trvalému štěstí.

Článek byl zkopírován z POSELSTVÍ PRVNÍHO PŘEDSEDNICTVA

 

(Visited 48 times, 1 visits today)