Nejnovější vědecký průzkum ohledně štěstí potvrzuje pravdivost Božského plánu štěstí. Čtěte dále, abyste zjistili více o tom, jak níže tři uvedené body souvisí s evangeliem.

Vývoj ve všech oblastech vědeckého výzkumu byl v posledních deseti letech obdivuhodný. Díky rozvoji zařízení zachycující obrázky mozku jsou vědci schopni určit, jaké části mozku ovládají určité emoce či reakce. Vypadá to, že „centrum štěstí“ mozku je umístěno v pravém předním kvadrantu. Tato znalost společně s vědeckými studii, které probíhaly po dlouhou dobu, poskytly vědcům lepší představu o tom, co štěstí není a nabízejí pochopení toho, čím naopak je. Tato zjištění podporují to, co vnímáme intuitivně. Vím, že toto může některé vědce znepokojovat, ale výsledky studií zní přesně, jako kdyby byly vyňaty přímo ze slov Božích a Jeho plánu evangelia.

Žena, která má ruce vztažené k nebi

„Výzkum tvrdí, že štěstí nezávisí pouze na penězích, ačkoli mnozí předpokládají, že z větší části tomu tak je.“

Výzkum tvrdí, že štěstí nezávisí pouze na penězích, ačkoli mnozí předpokládají, že z větší části tomu tak je. Vypadá to, že poté, co máme dostatek peněz na základní potřeby, nečiní nás to šťastnými, jenom to v nás vyvolává pocit, že díky více penězům budeme šťastnějšími. Štěstí nenajdeme při hledání nadměrného požitku nebo dokonce při hledání slávy. Neúnavné hledání činností nebo majetku neštěstí spíš zvětšuje, než zmírňuje. Slova Almova stojí za zapamatování „zlovolnost nikdy nebyla štěstím“ (Alma 41:10). Pokud sláva nepochází ze smysluplných činností či cílů, je falešná.

Když jsem si studii procházel, došel jsem k závěru, že existují tři aspekty, které ke štěstí přispívají:

1. Kontrola

Element, který bývá číslem jedna na žebříčku štěstí, je kontrola nad vlastním životem. Vypadá to, že lidé mají tuto potřebu v sobě určitým způsobem „zakořeněnou“. Důvod tohoto „zakořenění“ je zjevný, když porozumíme tomu, že příležitost ovládat naše chování, a proto do určité míry ovládat i výsledek našeho jednání, je pro svobodu jednání, pro kterou jsme v nebi bojovali, klíčová. Ti, kteří se cítí bezmocně, aby si zvolili, prožívají pocit beznaděje, což je stav protiřečící štěstí.

Studie ukazují, že děti ve věku 6 měsíců vypadají nejšťastněji, často se smějí a pláčou nejméně, když mají alespoň částečnou kontrolu nad prostředím, ve kterém se nacházejí. Tento závěr byl zjištěn pomocí měření aktivity, která těmto nemluvňatům umožňovala pomocí pohybů přenést obrázky na obrazovku. Děti si rychle uvědomily, které pohyby vyvolaly obrázky, a jejich radost byla zjevná a znatelná. Když jim tato schopnost ovládat prostředí byla znemožněna, nebyly vůbec šťastné. Děti nebyly spokojené, ani když obrázky na obrazovku zobrazila jiná osoba. Poté, co jednou zakusily možnost kontroly, nelíbilo se jim, když jim byla odňata.

S konceptem kontroly velmi úzce souvisí koncept posílení – jakési svolení, které nám je dáno druhými nebo námi samotnými, abychom jednali tak, jak to vnímáme pozitivně a pro naše vlastní dobro. Zásadním prvkem osobností těch, kteří se považují za šťastné lidi, byl optimismus a víra v sama sebe. Bez sebedůvěry a vnitřní důvěry v to, že něco můžeme zlepšit nebo v to, že všechno dobře dopadne, získá převahu deprese. Tato sebedůvěra – víra v sebe sama a schopnost člověka jednat – je dokonce důležitější než specifické dovednosti, a to díky přináležejícímu posílení, které s sebou takováto víra přináší. Když život vnímáme jako dobrý, zdá se, že člověk dokáže čerpat ze skrytých zdrojů a schopností.

Zdi kanceláře mého otce byly pokryté krédy. Jako malá jsem ráda sedávala na speciální stoličce a snažila se zapamatovat a vybavit si dětským způsobem, co tyto „citáty“ znamenaly. Můj oblíbený byl: „Shledat sebe sama schopným má nejblíže k tomu, abychom schopni byli“. Znovu a znovu jsem ho prosila, aby mi to vysvětlil. Pečlivě mi demonstroval několik příkladů toho, jak mohu čerpat z vnitřních zdrojů, pokud jenom budu věřit tomu, že tam nějaké jsou. Když budu věřit tomu, že to zvládnu a budu jednat tak, jako kdybych to mohla zvládnout, rozvinu schopnosti potřebné k tomu, co chci udělat. První zkušenost, kdy jsem tuto teorii vyzkoušela, přišla, když jsem ho jako malá doprovázela při povinnostech souvisejících s veřejným životem. Očekávalo se ode mně, že budu vědět, jak přivítat lidi a že u toho něco řeknu. Chovali se ke mně jako k sobě rovnému a očekávalo se ode mně, že budu patřičný společník.

I když jsem byla přirozeně stydlivá a velmi uzavřená, časem jsem ho byla schopná doprovázet a setkávat se s lidmi, účastnit se konverzací, zapomenout na své vlastní nedostatky a zajímat se o ty, s nimiž jsme se setkávali. V průběhu několika let jsem si uvědomila, že jsem to nejenom dokázala, ale dokonce jsem si tyto zkušenosti užívala. I když jsem byla stále velmi uzavřená, našla jsem v sobě schopnost fungovat ve veřejné oblasti, a to díky této víře. Přesně o tom je posílení. Častěji to však je jednotlivec než život, kdo sobě upírá vlastní schopnosti, a tím omezuje vlastní štěstí.

2. Sounáležitost

Na základě této studie byli ti nejšťastnější lidé ti, kteří věřili v moc vyšší než sebe sami. Mezi vírou v Boha a osobním štěstím je skutečné propojení. Lidé, kteří z takovéto víry čerpají jasné důvody pro život a kteří přijali zásady s ní spojené jakožto kodex chování, byli na žebříčku štěstí nejvýše. Tito lidé byli schopni rozpoznat zdroj štěstí a nahlížet na budoucnost s nadějí, i během méně radostných chvil. Díky tomuto pravdivému faktu, my, již plně přijímáme evangelium a věříme zásadám, které rovnou i praktikujeme, jsme na žebříčku štěstí hned o několik míst výše, jelikož radost a spravedlivost jsou jeho neoddělitelnou součástí.

Starší Neal A. Maxwell radí: „Jeden zřídka uváděných důvodů pro dodržování přikázání je to, že se díky tomu stáváme upřímně spokojenějšími sami se sebou. V opačném případě, když jsme sami se sebou nespokojení, šíříme sklon k zasmušilosti, či mu přinejmenším dovolujeme, aby zastřel a dokonce zhoršil životy těch, kteří s námi musí být trpěliví.“

Spolu s osobním vztahem s Bohem, jsou dalšími naprostými ukazateli štěstí blízké mezilidské vztahy, zatímco na druhou stranu nedostatek takovýchto vztahů je ukazatel smutku. Lidé pociťují silnou potřebu mít v životě ty, které milují a s nimiž se mohou vzájemně dělit o radost i smutek, lidi, které mohou pohladit, pro něž můžou doufat a pracovat. Dále potřebujeme být součástí aktivních přátelství a společných projektů.

3. Výzva

Nakonec vědci zjistili, že jasným ukazatelem smutku je pasivita. Denní chování by se mělo soustředit na činnosti, které nás nějakým způsobem vyzývají a přikládají nějaký význam. Práce a požehnání k ní přináležející jsou požehnáním od Boha. Bez této činnosti, nezávisle na věku, se deprese stává neustálým společníkem. Díky činnostem s určitým účelem, lidé jakéhokoli věku, od útlého mládí do velmi pokročilého věku, prokazují stejnou míru štěstí. Ideální činnost v sobě zahrnuje určitou výzvu, naději, že něčeho dosáhneme a pocit toho, že jsme potřební.

Možná znáte příběh velkého vynálezce Thomase Alvy Edisona, jenž pracoval, aniž by velmi odpočíval po většinu svého života. Na začátku nebyly jeho experimenty úspěšné a uživit se bylo těžké. Ani si to příliš neuvědomoval, tak byl pohlcený výzvou a cestou za svými sny. Jeho žena v něj věřila a snažila se, aby co nejlépe pracovala na své části vinice, i přesto, že ovoce nebylo dostatečné. Později, když dosáhl úspěchu, jeho žena mu dala dar ve formě dvou týdnů kdekoli na světě. Poděkoval ji za tento krásný dar, za to, že mu umožnila, aby strávil dva nerušené týdny ve své laboratoři!

Šťastní lidé

„Denní chování by se mělo soustředit na činnosti, které nás nějakým způsobem vyzývají.“

Práce nemusí vždy být šílená činnost. Někdy ta nejdůležitější práce, kterou můžete udělat, je ukolébat dítě, pomoct při hledání čtyřlístku, dívat se na dítě, jak ukazuje své schopnosti na kolečkových bruslích, držet přítele nebo milovaného člověka za ruku nebo sledovat krásu rozcuchaných mračen na obloze.

Práce nám také může umožnit oddych od dalšího očišťujícího ohně života. Beverly Sillsová, výtečná operní zpěvačka a později ředitelka Metropolitní opery v New Yorku mluvila o tom, jak má zpívání léčivé účinky. Při několika příležitostech pracovat s Beverly Sillsovou jsem se dozvěděla o některých potížích, kterými si prošla. Tato úžasná a talentovaná žena, obdařená jedním z nejkrásnějších hlasů dvacátého století, toužila po dětech. Těšila se na to, že jim bude zpívat ukolébavky a bude se s nimi dělit o radosti a krásu operního světa. Avšak jedno její dítě se narodilo neslyšící, a druhé velmi drahocenné, bylo vážně mentálně retardované.

Život je často plný takovéto ironie. Znám ženy, které podobně nalézají útěchu ve vaření, dekorování, čtení nebo psaní. Jednu z mých kamarádek mohu často najít po 15 hodinovém dni pracovat při lampě na její nádherné zahradě. Mám 90 letou mladou sestru, jejíž ruce jsou vždy zaměstnané prací. Úlevu nachází při kreativním pletení a háčkování, což poté věnuje potřebným, těm bez domova a novorozencům.

Úzce spjaté s touto zásadou činnosti je náš vlastní smysl vyššího já. Naše chování musí být v souladu s naším morálním chováním, v souladu s tím, kým v nitru věříme, že jsme. Štěstí nejčastěji přichází, když je duch v souladu s tělem. „Neboť člověk je duch. Prvky jsou věčné a duch a prvek, neoddělitelně spojeny, získávají plnost radosti“ (NaS 93:33).

To, že žijeme v této sféře jakožto duchové ztělesněni ve smrtelných schránkách s perspektivou evangelia, nám poskytuje veškeré možné důvody k tomu, abychom zakusili naprosté štěstí.

 

Tento článek původně napsala Beverly Cambell a byl publikován na stránkách ldsliving.com pod názvem „The 3 Keys to Happiness: Science Supports What Church Leaders Have Said All Along“. Do češtiny ho přeložila Barbora Svobodová.

česky © 2017 LDS Living, A Division of Deseret Book Company | English ©2017 LDS Living, A Division of Deseret Book Company

(Visited 140 times, 1 visits today)