Výzkumníci z Hardvardské univerzity a 268 vysokoškolských studentů se na začátku roku 1938 zapojilo do projektu, který měl zjistit, co nás činí šťastnými. Tato studie s názvem Harvard Grand Study, která trvala déle jak 75 let, se zaměřovala se na stupeň inteligence, požívání alkoholu, vztahy a příjmy, a je nejdelší a nejobsáhlejší studií lidského rozvoje.

V roce 2012 byly publikovány výsledky této studie v knize psychiatra George Vaillanta z Harvardské univerzity, který tuto studii vedl v letech 1972 až 2004.

Poté, co sledoval životy lidí, došel k závěru, že existují dva pilíře štěstí. Napsal: „Jedním z nich je láska. Tím druhým je nalezení způsobu, jak nakládat s životem, ze kterého láska není odstrkována.“

Ve skutečnosti Dr. Vaillant shrnul závěr pěti slovy: „Štěstí je láska. A tečka.“

Více než deset let před tím, než Dr. Vaillanta svou knihu vydal, se president James E. Faust, v té době druhý rádce v Prvním předsednictvu, na konci svého proslovu na říjnové generální konferenci v roce 2000 podělil o stejnou myšlenku: „Láska je přímou cestou ke štěstí, které by obohatilo a požehnalo život nám i druhým.“ („Naše hledání štěstí“, Liahona, říjen 2000, 4.)

Písma učí, že nacházení lásky a štěstí je důležité, protože „lidé jsou, aby mohli míti radost“.  (2. Nefi 2:25.)

President Monson, během svého proslovu na dubnové generální konferenci v roce 2014, řekl, že láska je podstata evangelia.

Řekl: „Láska se projevuje mnoha zjevnými způsoby – úsměvem, mávnutím, laskavým slovem nebo komplimentem. Jiné projevy mohou být nenápadnější – například když projevíme zájem o to, co dělá ten druhý, když laskavě a trpělivě učíme nějaké zásadě či když navštívíme nemocného nebo člověka upoutaného na lůžko. Těmito slovy a skutky, i mnohými dalšími, můžeme projevovat lásku.“ („Láska – podstata evangelia“, Liahona, květen 2014, 91–94.)

Také prohlásil, že každý den jsou Svatým posledních dnů poskytovány příležitosti k tomu, aby lidem kolem sebe projevili lásku a laskavost.

Spasitel nás během své pozemské služby vyzýval, abychom „se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás“. (Jan 13:34.)

V poselství Prvního předsednictva v srpnu 1982 president Gordon B. Hinckley řekl: „Obecně vzato, nejvíce nešťastní lidé, které znám, jsou ti, již jsou posedlí sami sebou; nejšťastnější lidé, které znám, jsou ti, již se ztratili ve službě druhým. …

Pokud se v srdci chceme radovat, pokud v životě chceme mít ducha Páně, zapomeňme na sebe a podejme pomocnou ruku. Odložme své osobní, sobecké zájmy a podejme druhým pomocnou ruku a služme jim.“

Toto nastane, když se každý den rozhodneme projevovat lásku a sloužit.

Starší M. Russell Ballard z Kvora dvanácti apoštolů ve svém proslovu na generální konferenci v roce 2011 řekl: „Veliké věci se uskutečňují věcmi prostými a malými. Podobně jako se časem hromadí zlaté šupinky, až z toho vznikne velký poklad, stejně tak se budou hromadit naše malé a prosté skutky laskavosti a služby, až vznikne život naplněný láskou k Nebeskému Otci, oddaností dílu Pána Ježíše Krista a pocitem pokoje a radosti pokaždé, když nabídneme pomocnou ruku druhým.“ („Nacházejte radost prostřednictvím láskyplné služby“, Liahona, květen 2011, 46-49.)

President Monson, během svého proslovu na říjnové generální konferenci v roce 2008, vyzval členy Církve, aby si vychutnávali život, zatímco ho žijí, nacházeli radost na cestě a projevovali lásku přátelům a rodině.

Řekl: „Navzdory změnám, které přicházejí do našeho života, a s vděčností v srdci, kéž naplníme své dny – co nejvíce můžeme – tím, na čem záleží nejvíce. Kéž si vážíme těch, kteří jsou nám drazí, a kéž jim vyjadřujeme lásku slovy i skutky.“ („Nacházejte radost na cestě“, Liahona, listopad 2008, 85.)

 

Radost na slunci

George Vailant, psychiatr na Harvardské univerzitě, během své studie došel k závěru, že existují 2 pilíře štěstí: „Jedním z nich je láska. Tím druhým je nalezení způsobu, jak nakládat s životem, ze kterého láska není odstrkována.“

 

Další studie, kterou vydala lékařská fakulta Harvardské univerzity v roce 2008, dospěla k tomu, že „štěstí je také společenský jev, který se šíří sociálními sítěmi jako emocionální mánie“.

V této studii, která se „po dobu 20 let zaměřovala na to, co téměř 5000 lidem přinášelo štěstí, vědci zjistili, že když je jedinec šťastný, lze určit až tři stupně takzvaného „síťového efektu“. Radost jednoho člověka spustí řetězovou reakci, ze které těží nejen jeho přátelé, ale také přátelé přátel a přátelé přátel jejich přátel.“ Podle tiskové zprávy ze 4. prosince 2008 „tento efekt může trvat až jeden rok“. „Štěstí je společenský jev, nejen individuální.“

„Zajímavé je, že opak není pravdou. Smutné zprávy se sociálními sítěmi nešíří v takové míře, jako ty šťastné. Zdá se, že štěstí miluje společnost více než trápení.

Výzkum tak potvrzuje, že nejlepší způsob, jak být šťastným, je mít rád druhé a poté sledovat, jak se tato láska šíří.

Spasitel učil této zásadě, když se ho jeden farizea zeptal: „Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?

I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.

To jest přední a veliké přikázaní.

Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ (Matouš 22:36-39).

Tak, jak výzkumníci od 268 lidí během studie Harvard Grant Study zjistili, každý z nás může nalézt štěstí, když bude vyhledávat lásku a dělit se o ni.

President Henry B. Eyring, první rádce v Prvním předsednictvu, během svého proslovu na říjnové generální konferenci v roce 2009 řekl: „Onou motivující zásadou, kterou nás Pán vede po cestě k tomu, abychom se stali takovými, jako je On, náš dokonalý příklad, je láska. Způsob našeho života musí být každou hodinu naplněn láskou Boží a láskou k druhým.“ („Náš dokonalý příklad“, Generální konference říjen 2009.)

„Radosti plynou z toho, že stavíme blaho druhých nad blaho své. A právě to je láska“, řekl president Eyring.

 

Tento článek byl původně publikován na stránce lds.org. Do češtiny ho přeložila Dáša Dynková.

(Visited 72 times, 1 visits today)