Posledních pár let se snažím o to, abych sdílel své svědectví o evangeliu online. Nikdy by mě ani nenapadlo, jaké věci o mně lidé budou říkat právě kvůli tomu, že toto dělám.

Víte, vyrůstal jsem v Kalifornii, v místě, kde se zrovna nevyskytují spousty mormonů. Většina mých přátel nebyla členy církve. Takže v minulosti jsem byl hodně terčem posměchu. Nebylo to však nic extrémně nepřátelského. Pouze to, co přátelé dělají kterémukoliv mormonovi, který je v přesile 20 ku 1 v baseballovém týmu. To se dalo zvládnout.

Avšak když jsem v průběhu pár posledních let publikoval několik blogů, byl jsem poněkud zaražen počtem lidí, kteří se neúnavně začali vysmívat mému svědectví. Ze začátku bylo velmi těžké číst takové bezohledné komentáře a zprávy, ale časem jsem se z toho naučil obrovskou lekci. Takže bych teď chtěl říct pár věcí všem, kteří si ze mě dělali legraci kvůli tomu, že jsem zůstal věrný „mormonismu“, abyste věděli, co mám na srdci ohledně Církve a její pravdivosti.

Smutný kluk jde vedle silnice s kapucí

Byl jsem zaražel počtem lidí, kteří se vysmívali mému svědectví


 
Chtěl bych, abyste věděli, že jsem jenom normální člověk, který chce dělat v životě správné věci. Neustále a poctivě se snažím o to, abych se něčemu naučil, našel nové poznatky a mohl růst. Nejsem „dobrovolně zaslepený“ pravdou, a proto zůstávám ve lži jen proto, že nemám nic lepšího na práci. Nemám žádný zájem o to, abych žil ve lži, nebo abych zasvětil můj život podvodu. Netoužím po tom, abych ráno vstával ve 4:30 jen proto, abych učil seminář nebo pracoval v chrámu, pokud všechno, čemu věřím o Znovuzřízení, by bylo pouze vymyšlené. Netoužím po tom vzdát se 10% procent z mého příjmu pro nic, nebo vzdát se nedělí, pokud by k tomu nebyl žádný dobrý důvod.

Ani mým rozhodnutím, abych jel sloužit na misii, jsem nic světského nezískal. Bylo mi už 21 let, měl jsem plné stipendium, abych mohl hrát baseball na Hawaii a zajímalo se o mě několik prvoligových basebalových klubů. Měl jsem snoubenku, hodně přátel, surfování a rodiče, kteří mě nikdy do ničeho netlačili. Nikdo ke mně v mých 21 letech, když jsem ještě studoval, nepřišel, aby mi řekl: „Poslyš, představím ti lákavou nabídku podvodu. Chci, aby ses vzdal všeho, co děláš, abys mohl jít a všem lhát…a jen tak mimochodem, nic z toho nebudeš mít.“ Uvědomujete si, jak rychle by tomuto chlápkovi mé 21leté já řeklo, aby se ztratil, kdyby to tak bylo?

Jde mi o to, že zde není vůbec žádné jiné dobré nebo logické vysvětlení toho, proč jsem šel na misii a proč jsem stále členem této církve, než to, že doopravdy věřím, že tyto věci jsou dobré a pravdivé.

misie

Sloužil jsem misii, protože vím, že tyto věci jsou pravdivé


 
Takže když mi někdo napíše (a že se to děje docela často) a řekne mi, že ví, že já vím, že lžu a schválně se snažím, abych lidi svedl tím, že vydávám mé osobní svědectví o tom, čemu věřím ohledně pravdivosti církve, napadá mě jen jediná otázka: Proč? Proč bych dělal takové věci, kdybych upřímně nevěřil, že jsou pravdivé? Co bych z toho měl? Co by mě motivovalo? Jaký je alespoň jeden dobrý důvod?

Nikdo mi neplatil za to, abych sloužil na misii. Nedostal jsem žádné světské ocenění za tyto dva roky, ani za následných 10 let služby v církvi. Nebyl zde žádný střet zájmů. Žádný tajný plán.

Když jsem se z misie vrátil, neměl jsem žádný důvod k tomu, abych lhal a řekl, že jsem misii miloval, anebo že misie byla mezníkem v mém životě. Mrzí mě, že lidé, kteří mě ani neznají, tvrdí, že lžu o tom, čemu věřím. Znovu se ptám, proč bych to dělal? Proč bych plýtval svým časem a energií? Nemám žádné postranní úmysly, abych zůstal v církvi, než fakt, že v tyto věci věřím. Já jim opravdu věřím. Pokud bych nevěřil v pravdivost těchto věcí, pak bych vše pouze označil za instituci vytvořenou lidmi a šel bych si svou cestou. Děláte si legraci? Kdybych si myslel, že všechno je pouze podvod…nemrhal bych ani o vteřinu více ze svého života tím, že bych na tyto věci myslel.

Ale co se mě osobně týká, opravdu nemám kam jinam jít. Léta jsem nepřetržitě studoval jiná náboženství a filozofie. Podrobně jsem zkoumal agnosticismus a ateismus a snažil jsem se v nich najít nějaké zdání logiky. Prostudoval jsem každou literaturu kritizující mormonskou víru, která se mi kdy dostala do rukou. A přesto, pravdivost církve se mi stále dává smysl. Hledal jsem tam i jinde a nenarazil jsem na nic, co by bylo lepší. Tak jako Petr řekl: „Ke komu bych šel?“ Naprosto nic z toho, co jsem studoval, neuspokojovalo mé přirozené nejniternější touhy a naděje tak, jako to dělá mormonská nauka. To byla má zkušenost. Nemůžu polemizovat nebo se stavět proti tomu, co jsem cítil a slyšel.

Každý v něco věří. Kdybych četl blog, ve kterém by bylo napsáno svědectví někoho, kdo věří v luteránství, agnosticismus nebo moderní náboženství wicca, neměl bych žádnou touhu napsat o tomto člověku nějaké ošklivé věci. Možná, že bych s některými názory nesouhlasil nebo bych některé věci považoval za zavádějící. Možná bych něco jen přešel, protože bych uznal, že je to naprosto směšné a nestojí to za mrhání časem. Ale nikdy by mě ani nenapadlo trávit spoustu času tím, abych té dotyčné osobě dokázal, jak se mýlí. Nepřestanu mít někoho rád jen proto, že nesouhlasím s jejich vírou v Boha. Konec konců, i navzdory něčí víře, láska je vždycky lepší, než nenávist. Pozitivismus a respekt jsou vždy lepší, než negativismus a pohrdání.

Zdá se, jakoby mnoho lidí chtělo mít kontrolu nad myšlenkami ostatních, nad jejich jednáním nebo nad tím, v co věří. Občas slyším od těch, kteří si ze mě dělají legraci to, že mě nazývají „PVM“ což znamená, „pravý věřící mormon“. Potom si přečtu jeden z jejich komentářů, kde přiznají, že byli „PVM“ přibližně jen jeden rok. Jsou na mě naštvaní kvůli tomu, že jsem neměl stejnou negativní zkušenost, která je přiměla k tomu, aby nevěřili v církev a že jsem zůstal „PVM“. Posměchem se mě snaží donutit k tomu, abych přestal věřit jenom proto, že oni sami už nevěří. A pokud je neposlouchám, jsem obviněn z toho, že ukrývám nějakou lež, do které jsem zasvěcen. Ateisté toto dělají věřícím už po staletí. „Přestal jsem věřit a ty teď musíš taky přestat…nebo jsi hlupák.“

Jednomu však nerozumím. Proč by někdo na světě trávil svůj čas tím, že se stará o církev, pokud by nevěřil, že je pravdivá? Pokud jsou to vskutku lži a vy jste se už posunuli ve svém životě dál, ušetřili jste 10% ze svého příjmu, získali jste spoustu volného času a uvolnili jste se z „pout mormonismu“, co vás motivuje k tomu, abyste četli mé ignorantské články na blogu? Co vás motivuje k tomu, abyste tyto články probírali na jiných blozích s použitím nízké úrovně jazyka, psali apologetika, vymýšleli videa nebo vysílali celé epizody, které vyvrací mé názory nebo názory kteréhokoliv jiného autora SPD, které kdy byly napsány? Mám rád svou víru. Dělá mě lepším člověkem. Je prostá a jednoduchá. Už jen tento pouhý fakt mi pomáhá k tomu, abych jednal s ostatními lépe, což považuji za jednu z malých výhod pro lidstvo.

radost

Existuje mnoho lidí, kteří se shodují na tom, že jsou šťastnější, když mohou být členové církve


 
Existuje mnoho lidí, kteří se shodují na tom, že jsou šťastnější, když mohou být členové církve. Mnoho z nich také ví, jaké to je, když církev v jejich životě nemají. Viděli a mohou dosvědčit o tomto ostrém rozdílu. Je to pravda. Není to reklama. Není to výmysl. Neexistuje žádná jiná motivace, než ta, která pochází z toho, co pocítili ve svém srdci.

Rozumím tomu, že každý není stejný. Mám spoustu přátel a členů rodiny , kteří si zvolili naprosto rozdílnou cestu a víru, která je úplným opakem toho, v co věřím já. Ale já nemám žádnou touhu se s nimi dohadovat nebo je kritizovat za cestu, po které se rozhodli jít. Pouze je mám rád. A jsem vděčný za naše přátelství. Takže si ze mě klidně dělejte legraci, protože jsem mormon. Jen si prosím uvědomte jednu věc. Já absolutně věřím, že tyto věci jsou pravdivé. Věřím tomu celým svým srdcem.

Tento článek byl původně napsán Gregem Trimblem a publikován na gregtrimble.com. Tento článek byl přeložen Dášou Dynkovou.