Horská dráha je skvělou metaforou života, co říkáte? Někdy jsme nahoře a někdy dole. Jak říká postavička Ziggyho z kresleného seriálu: „Akceptujte fakt, že někdy jste holubem a jindy zase tou sochou.“

A stejné je to s naším duchovním životem. Některé dny jsme silní a naplnění vírou. Cítíme se blízko Bohu, vděční za naše požehnání a dychtiví vykonávat službu. Potom jsou tu dny, které nás ubíjí, časy kdy naše nadšení trochu (nebo hodně) upadá a mi se ve víru života cítíme ztraceni.

Někdy toto potápivé období – kdy podléháme Satanovu našeptávání, že jsme sami, nikoho nezajímáme, nejsme hodni se modlit, nikdy nebudeme tak dobří jako ten a onen, náš život nemá cenu (obvyklá litanie sebelítostných zpráv, které nám tak rád podsouvá) – trvá dlouho.

Představte si duchovní nemoc jako silný jed, který vás může uchopit ve svěráku bolesti. To potom chcete okamžitou pomoc, že ano? Existuje vynikající léčba, která rychle a ohromně silně zabírá. A je jí vydávání svědectví. Vydávání vašeho svědectví je takovou adrenalinovou injekcí. Její účinek je silný a tak okamžitý až vás překvapí. Ano, čtení písem, modlitba, služba a účast na shromáždění také pomáhají. Ale vydávání svědectví spouští okamžitou reakci.

Všichni víme, jaké povzbuzení získáváme ze svědectví ostatních. Ale při vydávání našeho vlastního svědectví se stane něco jiného. Něco se rozvine v našich srdcích. Duch nám svědčí o pravdivosti našich vlastních slov. Vydávání vlastního svědectví může vést k duchovnímu uzdravení.

Ani ho nemusíte vydávat další osobě, i když to je báječný misionářský nástroj, skvělý příklad pro vaše milované a pěkný způsob jak pozvednout členy vašeho sboru. Prostě se zahleďte do zrcadla a povězte si o věcech, které víte, že jsou pravdivé. A sledujte, co se stane. Obnovíte pouto s Bohem. Pozvete do svého nitra Ducha Svatého. Naplníte se světlem.

Všimněte si, kolik členů může počátky vlastního svědectví vystopovat na konferenci mládeže nebo tábor kde mladí lidé vydávali svá svědectví. Tím, že svoji víru slovně vyjádřili, ji utužili a to odstartovalo jejich životní cestu naplněnou oddaností pravdám evangelia.

I vzpurné dítě nebo zbloudilá duše mohou vydat své svědectví o tom, co skutečně vědí. Je to začátek – chvíle, ve které k nim může přispěchat Duch Svatý a zašeptat “Ano!”.

Svědectví vydávaná jiným lidem mají sílu oživit jejich víru. Kdy jste naposledy vydávali svědectví svým svěřencům na domácím nebo navštěvujícím učení? Spolu s láskyplným poselstvím může svědectví přizvat Ducha tak, jako nic jiného.

Před několika lety jsme se přestěhovali do nového sboru a byl nám přidělen domácí učitel, který byl celkem nedávno obrácen. Jednoho večera zavolal, aby se domluvil, kdy nás může navštívit. Byl to opravdu nevšední rozhovor, jelikož prohlásil zhruba toto, „Chci, abyste věděli, že mám silné svědectví o tom, že Bůh žije, jeho syn Ježíš Kristus vykonal usmíření za naše hříchy, a že s nimi všichni jednoho dne zase můžeme žít, když budeme činit pokání. Vím, že Joseph Smith znovuzřídil evangelium v posledních dnech, že Kniha Mormonova je slovem božím, a že jsme vedeni žijícím Prorokem.“

Mohl nám půl hodiny vykládat o sobě a já bych se nenaučil nic tak důležitého, jako jsem se naučil z toho krátkého, krásného svědectví. Řekl mi vše, co jsem o něm potřeboval vědět a já mezi námi cítil spojení, jako bych mu mohl bezvýhradně věřit. Věděl jsem, jakou cenu za tu znalost zaplatil, protože jsem zaplatil tu samou.

potápění

Někdy si neuvědomujeme, že i někteří lidé v našem sboru mohou zažívat duchovní potápění.

Moc se mi líbilo, že byl v Církvi nový a nevěděl, jak domácí učitelé normálně domlouvají domácí učení. Musel si myslet, že se očekává, že vydá své svědectví při telefonátu. Jak neortodoxní, jak osvěžující, jak ryzí. A jak jsem si toho vážil. Cítil jsem se v bezpečí. Věděl jsem, že se nám v novém sboru bude líbit, protože jeho členové věřili stejným věcem jako my.

Když se rozhlédnete po svém sboru a uvidíte všechny ty lidi, kteří zjevně mají všech pět pohromadě, nepředpokládejte, že nezažívají chvíle sklíčenosti. Když navštívíte rodinu na domácí nebo navštěvující učení, nepředpokládejte, že nemají duchovní potřeby jen proto, že jsou aktivní nebo mají povolání. Všichni těžíme z každé sekundy, ve které můžeme cítit Ducha Svatého. A tím, že vydáte své svědectví, jim dáte něco málo jistoty, po které právě třeba touží.

Svědectví jsou příliš mocná a příliš úžasná na to, abychom si je schovávali pouze na postní a svědecká shromáždění. Měla by být sdílena v každodenních konverzacích, na sociálních sítích a při rodinném studiu písem. Kdo by se nechtěl zabalit do té hřejivé deky lásky?

Duchovní slabost a povadající víra jsou choroby, které mohou postihnout každého z nás, ale můžeme obrnit druhé a dokonce i posílit sebe. Jak řekl James E. Faust, „Duchovní uzdravování… přichází skrze vydávání a vyslechnutí pokorných svědectví. Svědectví vydané v duchu kajícnosti, vděčnosti za božskou prozřetelnost a podvolení se božskému vedení je silným lékem, který nás zbavuje utrpení a obav v našich srdcích.“

Jaký úžasný balzám, jakou neskutečnou léčbu nám Bůh dal na dosah rukou, kamkoli se hneme. Když potkáme znechucené lidi nebo cítíme, že sami zaostáváme – můžeme použít léčbu, která skutečně hojí srdce a nahrazuje pochyby nadějí a ujištěním.

Potom se vám to chce sdílet s celým světem.

 

Tento článek napsala Joni Hilton a původně byl publikován na ldsmag.com. Článek přeložila Bety Vargová.

(Visited 67 times, 1 visits today)