Minulý rok jsem se na jedné z lekcí na FSY zeptal mládeže, co by se muselo změnit, aby si nedělní shromáždění více užili. Ruce vystřelily nahoru. První mladý muž, kterého jsem vyvolal, řekl: „Je to moc brzo.“

„Ano? V kolik hodin u vás shromáždění začíná?“

„V jedenáct,“ řekl a třída se zahihňala. Na tabuli jsem napsal „brzo“, zatímco jsem si pro sebe zamumlal „Zajímavé.“

„Ještě něco?“ zeptal jsem se.

„Nudní řečníci,“ byla další odpověď. Tohle jsem tak trochu čekal, pomyslel jsem si, když jsem to psal na tabuli.

„Na shromáždění je hodně ukřičených dětí,“ řekl někdo další, a tak jsem napsal „ukřičené děti“.

„Dobře,“ pokračoval jsem, „co dalšího bychom mohli změnit?“

„Náš učitel si myslí, že je vtipný, ale není.“ Napsal jsem „nudný učitel“ a ptal jsem se sám sebe, proč se diskuze neubírá směrem, který jsem plánoval. Nakonec vše změnila jedna mladá žena, která řekla: „Možná bychom mohli změnit náš přístup.“

„Ano!“ vykřikl jsem, když jsem se díval na studenty a napsal jsem na tabuli „přístup“. „Možná bychom mohli změnit náš přístup!“ Už několik let si každou neděli všímám něčeho, co mě trochu frustruje a znepokojuje. Víte, co to je? Řeknu vám to: Znudění lidé na shromáždění. Není pro to však žádný důvod. Samotné evangelium je tím nejzajímavějším na světě a my bychom měli být ti, kteří se o něj nejvíce zajímají.

… Chtěli byste si církevní shromáždění více užívat?…

To je dobře, protože se zaměříme na šest věcí, které můžeme dělat, abychom si ty tři nejlepší hodiny týdne více užívali.

V jako Volba

Nedávno jsem četl příběh o jednom provozním restaurace, který měl vždy dobrou náladu. Jeden z jeho přátel se ho zeptal, jak to dělá, že je neustále tak šťastný. Odpověděl: „Každé ráno se probudím a řeknu si: ‚Dnes máš dvě volby. Můžeš si vybrat, že budeš mít dobrou náladu nebo si můžeš vybrat, že budeš mít špatnou náladu.‘ Volím si dobrou náladu. Pokaždé, když se stane něco špatného, můžu si vybrat, že budu oběť, nebo se z toho můžu něco naučit. Volím si tu druhou možnost. Pokaždé, když si za mnou přijde někdo stěžovat, můžu si vybrat, že přijmu jeho stížnosti, a nebo můžu poukázat na pozitivní aspekt života. Volím si tu druhou možnost.“

O několik let později měl tento muž před sebou hlaveň pistole a byl postřelen. Jak zareagoval v této situaci? Mít dobrou náladu ráno je jedna věc, ale jakou náladu máte poté, co jste postřeleni? O své zkušenosti řekl:

Když jsem tak ležel na zemi, uvědomil jsem si, že mám dvě volby: Mohl jsem se rozhodnout žít, nebo zemřít. Rozhodl jsem se žít… Když mě dovezli na pohotovst a viděl jsem výrazy doktorů a sester, opravdu jsem se vyděsil. Z očích jsem mohl vyčíst: „Tenhle muž je mrtvý.“ Věděl jsem, že musím něco udělat… Byla tam jedna mohutnější sestra, která mě zavalila otázkami. Zeptala se mě, jestli jsem na něco alergický. „Ano,“ odpověděl jsem. Doktoři a sestry se na chvíli zastavili a čekali na mou odpověď. Zhluboka jsem se nadechl a vykřikl: „Na kulky!“ Za zvuku jejich smíchu jsem jim řekl: „Chci žít. Operujte mě jako živého, ne jako mrtvého“ (Chicken Soup for the Soul at Work [1996]).

Není zapotřebí říkat, že přežil…

A teď k hlavní myšlence. Pokud se muž, který k smrti krvácí, může rozhodnout zachovat si smysl pro humor, myslíte, že někdo, kdo toto nyní čte, by se mohl rozhodnout užívat si více církevní shromáždění? Samozřejmě… ale rozhodnutí nezačíná v neděli ráno…

Netvrdím, že občas se nevyskytnou nudní řečníci, ale všimli jste si někdy toho, že mohou být dva lidé, kteří vyjdou ze stejného shromáždění svátosti,a mají zcela odlišné pocity týkající se onoho shromáždění? Starší Henry B. Eyring vyprávěl o zkušenosti, kdy byl na shromáždění se svým otcem a poslouchali proslov, který byl v očích mladého Henryho „nudný“. Na cestě domů přemýšlel nad tím, jak se svého otce zeptat, proč se během onoho nudného shromáždění tak „rozplýval“.

Nakonec jsem v sobě našel dostatek odvahy, abych se ho zeptal, co si o tom shromáždění myslel. Řekl, že se mu líbilo… Jako každý dobrý otec mi musel číst myšlenky, protože se začal smát. Řekl: „Hale, něco ti řeknu. Již od té doby, kdy jsem byl chlapec, jsem se naučil na shromážděních dělat jednu věc. Když řečník začne mluvit, pečlivě poslouchám a ptám se sám sebe, co se snaží říct. Když mám poté pocit, že vím, co je řečníkovým záměrem, dám si sám sobě kázání na toto téma.“ Když jsme šli dál, nechal tu myšlenku na chvíli viset ve vzduchu. Poté s tím svým typickým sebe-provinilým úsměvem řekl: „Od té doby jsem Hale nikdy nebyl na špatném shromáždění“ (To Draw Closer to God [Deseret Book: Salt Lake City, 1997], 23).

S jako Svatý sabat

Pokud jste četli říjnové vydání časopisu New Era z roku 1997, pravděpodobně jste si přečetli článek o Elim Herringovi. Pokud vám to jméno nic neříká, existuje pro to jistý důvod. Eli po ukončení studia na univerzitě BYU udělal určité rozhodnutí. Magazín USA Today o něm napsal, že by byl jedním z prvních hráčů vybranách v prvním kole náběru NFL, on se ale rozhodl, že nabídku odmítne. Proč? Nechtěl hrát fotbal v neděli. Když novináři mluvili s Eliho otcem, řekl: „Naši pradědečkové to nazývali svatým sabatem. Naši dědečkové to nazývali sabatem. Naši otcové tomu říkají neděle. A my tomu říkáme víkend“ (David L. Herring, Cougar Club Newsletter, 9. května, 1995, Vol. 10, No. 9).

shromáždění

Shromáždění nám pomůže světit Sabat

Pokud nebudeme obezřetní, mohli bychom kráčet po stezkách tohoto světa a mohlo by se stát, že se sabat stane v našem životě čím dál měně důležitý…

Nedělní shromáždění si můžete užívat více tím, že opět nastolíte sabatní den ve vašem životě. Jelikož se televize stala takovým pokušením pro sportovní fanoušky, Starší Joe J. Christensen

doporučil sport nahrávat, poté se na něj podívat kterýkoli jiný den, kdy je možno přetočit reklamy. (Přetáčení reklam je jedna z velikých životních radostí)…

Starší Joe J. Christensen také řekl: „Udělejte neděle výjimečné a to vám pomůže, abyste byli výjimeční v očích Pána. Někdo jednou řekl, že ‚Nejde ani tak o to, že Židé drželi sabat‘ jako spíše o to, že po staletí ‚sabat držel Židy‘. To, že budete světit sabat, bude mít stejný účinek i na vás.“ (BYU Devotional and Fireside Speeches, 1993–1994, 64). . . .

J jako Jednota

Když bude chtít Satan opravdu zničit Církev, myslím, že bude postupovat z nitra a bude pokračovat směrem ven. Opačný přístup, který zastávají ti, již publikují anti-mormonské knihy a videa, nikdy nezpůsobí tolik škody. President Heber J. Grant učil:

Naši nepřátelé nikdy neudělali nic, co by poškodilo dílo Boží, a nikdy ani neudělají. Dívám se kolem sebe, čtu, vzpomínám a kladu si otázku: „Kde jsou ti vlivní muži, mocní muži s prestiží, kteří bojovali proti Svatým posledních dnů?… Nikde nejsou… Nemusíme se bát, my Svatí posledních dnů. Bůh bude i nadále podporovat toto dílo; bude podporovat pravdu. Pokud zůstaneme oddaní, věrní a pokud budeme hodni tohoto evangelia, o němž nám Bůh dal svěděctví, neexistuje žádné nebezbečí, kterým by nám svět mohl ublížit. Nikdy nemůžeme být zraněni, bratří a sestry, žádným smrtelníkem, kromě námi samotnými (Heber J. Grant, Gospel Standards, 85).

jednota

Je důležité být jednotní

Anti-mormoni budou i nadále šířit své dílo. Neznepokojujte se. Postarejte se o svou část díla a posilňujte svůj vlastní sbor či kůl.

Mohl bych vám doporučit, abyste příště na shromáždění vzali kousek papíru nebo kartičku s poděkováním? Jen si představte, jakou jednotu byste ve svém sboru mohli vybudovat tím, že vyjádříte vděčnost těm, kteří vás učí a slouží vám…

Ú jako Úcta

Pevně věřím tomu, že když neprojevujeme úctu povolaným učitelům, kterým byla vyjádřena podpora, znevažujeme tím

Toho, kdo je povolal. Jinými slovy, znevažujete Pána. To je hřích.

dlaně

Úcta hraje důležitou roli

Dnešní média neučí úctě. Učí tomu, že abyste si zasloužili úznání, musíte druhým naservírovat chytré hlášky, které je uzemní. Nevěřte tomu. Není to pravda. Pán učí uctivosti a úctě…Jakožto učitel nedělní školy, musím skoro každý týden jít do vstupní haly a doslova tlačit lidi z pohovek na hodinu. Nemělo by tak být…Vy víte, kde máte být. Vaše účast na nedělní škole by neměla záviset na tom, zda-li je učitel vtipný. Nechodíme na shromáždění, protože je to legrace. Chodíme tam, protože máme rádi Pána a On nás tam chce, abychom posilovali jeden druhého a pamatovali na Něj. Prokazujte svým vedoucím a učitelům úpřímnou úctou, a tím ji budete prokazovat i Pánu.

S jako Smlouvy

Jak již víte, chodíme na shromáždění přijímat svátost a tím obnovujeme smlouvu křtu. Svátost přijímame každý týden a nemůžeme to dělat lehkovážně. Nedávno jsem narazil na jednu báseň, jejíž autor je neznámý:

Při pohledu na účes dívky sedící vedle ní,
závist se vloudila na shromáždění.
Mladá žena, jíž jsem si všiml, ač byla nesmělá,
pozorovala mladého kněze celá soustředěná.
Když usedl za stůl s vodou nachystanou,
nepamatovala na Ježíše, či modlitbu pronesenou.
Obrázky nakreslené do zpěvníku během svátosti uctivé nijak nebyly,
i když chlapce skauta velmi bavily.
Ani jedna myšlenka na Kristovo utrpení neproběhla myslí starších,
zatímco si s dívkami potichoučku povídali v řadách zadních.
Výraz vysokého kněže se poněkud zasmušil,
když ho tajný pohled na finanční zprávu z rozjímání vyrušil.
V kapli byly stovky lidí, avšak uctívalo jen pár,
a já se musel ptát sám sebe, co by samotný Pán udělal –
nemohl jsem si pomoci a musel jsem se ptát, co by si asi pomyslil,
když by viděl takové chování Svatých, na takové shromáždění by se dostavil?
Smáčely by slzy kvůli tomu Jeho obličej,
když by navštívil tuto bohoslužbu určenou pro Něj?

Mám moc rád poslední tři slova této básně určenou pro Něj. Z nějakého důvodu si někteří lidé myslí, že je shromáždění určeno pro nás…Celou dobu se bavíme o tom, jak můžeme více „získat“ z církevních shromáždění. Nyní se však posuneme o úroveň výše. Nechodíme na shromáždění, abychom „získali“. Chodíme tam, abychom „dávali“. Co dáváme? Dáváme Spasiteli naše odhodlání, lásku a úctu našim souputníkům, dáváme, protože nám bylo mnoho dáno…

Kristus

Na shromáždění si připomínáme oběť Ježíše Krista

Až půjdete příště na shromáždění svátosti, doufám, že si všimnete pár věcí. Nejdříve si všimněte toho, jak během náboženské písně knězi lámají chléb. Proč? Možná proto, že Ježíšovo tělo bylo pro nás zmrzačeno. Ježíš o sobě prohlásil „Já jsem chléb života“ (Jan 6:36). Všimněte si také slov modlitby, nepřijímáme chléb a vodu, abychom „vyživovali a posilňovali naše tělo,“ ale aby mohla být požehnána a posvěcená duše všech těch, kteří ji přijímají. Svátost je mnohem více než fyzický pokrm, je to pokrm duchovní…

Když obnovujeme smlouvu křtu, Pán také obnovuje Jeho smlouvu s námi. Starší George Q. Cannon učil: „Když jsme sestoupili do vod křtu a uzavřeli jsme smlouvu s našim Otcem v nebesích, že Mu budeme sloužit a dodržovat Jeho přikázání, On sám se také zavázal smlouvou, že nás nikdy neopustí, nenechá nás samotné, nezapomene na nás a že během zkoušek a těžkostí, když se vše spřáhne proti nám, nám bude nablízku a podpoří nás“ (Gospel Truth, Vol. 1, 170).

S jako Svatý Duch

Další důvod, proč chodíme na shromáždění, je, abychom pociťovali vliv Ducha Svatého. Duch vše objasňuje. Pozvedá nás. Připomíná nám to, co můžeme zlepšit. Přizvat Ducha není pouze úkolem učitelů a řečníků. Je to také náš úkol…

Pokud se nacházíme na stéjné vlnové délce jako Pán, náš duch bude „vibrovat“; pocítíme pravdivost toho, o čem se mluví. Když sedíme ve třídě nebo na shromáždění svátosti, nedočkaví, abychom pocítili Ducha, pozorně naslouchejme Pánovým pokynům a můžeme zažít to, co je zaslíbeno v Nauce a smlouvách 50:22 „Pročež, ten, kdo káže, a ten, kdo přijímá, rozumějí si navzájem a oba jsou vzdělávání a radují se spolu.“ O tom to je, společně se radovat s přáteli a bližními.

Proč si tuto další neděli nedat za cíl udělat vše pro to, abychom se připravili pociťovat Ducha? Věřím tomu, že Pán by chtěl, abychom měli takovou zkušenost, ale nemůžeme ji získat, pokud nebudeme připraveni. Pokud na shromáždění přijdeme ospalí, bez zájmu a znudění, poté si nezasloužíme pociťovat Ducha…

Můžeme toho udělat tolik, abychom „připravili naši mysl“ na církvení shromáždění! Můžeme se dostatečně vyspat, můžeme si přečíst zadanou četbu na nedělní školu, můžeme se modlit za naše učitele a řečníky v sobotu večer! Vše je to na vás.

Na shromáždění by nebylo více znuděných lidí, kdybychom to všichni dělali. Můžeme to udělat? Bylo nám řečeno, že jsme vyvolená generace, teď to můžeme prokázat našimi skutky. Jak? Mimo jiné se můžeme rozhodnout, že si církvení shromáždění užijeme, že budeme ctít sabat, budeme sjednoceni s našimi bratry a sestrami, budeme respektovat učitele, přemítavě obnovovat naše smlouvy a usilovat o vliv Ducha Svatého. Učiňte neděle výjimečnými a hodiny, které strávíte na shromáždění, se stanou těmi nejlepšími třemi hodinami celého týdne.

 

 

Tento článek byl původně publikován na stránkách ldsliving.com pod názvem “6 Ways to Love Church, Even When It Seems Boring“ a přeložila jej Barbora Svobodová.

česky © 2016 LDS Living, A Division of Deseret Book Company | English ©2016 LDS Living, A Division of Deseret Book Company