Pokud se tak nestane, budeš stále věřit?

Zdá se mi, jako by nebylo dne, kdy bych neslyšela o některém z mých přátel a potížích, kterým čelí. Mám jednoho přítele, který zrovna prochází rozvodovým řízením. Také mám přítele, který ztratil zaměstnání a poté i dům. Dalšího, kterému zemřel vnuk při autonehodě nebo jednoho, který bojuje s rakovinou. Dokonce mám i přítele, který už tento boj prohrál a zemřel, když mu bylo 29 let. A tohle je pouze začátek! Jsem si jistá, že pokud bychom se všichni sešli v jednom pokoji, mohli bychom si předávat mikrofon a trumfovat jeden druhého s těžkostmi, kterými procházíme, ať už po zdravotní stránce, ve vztazích, v zaměstnání, nebo dokonce ve vlastním domově.

I přesto, že věřím v radost, která přetrvá i navzdory zkouškám, nepřestávám uvažovat nad tím, proč tyto zkoušky přicházejí a proč trápení zabírá tak velikou část života. Zaobíráte se také někdy touto myšlenkou, zatímco uvažujete nad svou vlastní situací? V průběhu let jsem měla svoje vlastní těžkosti a naučila jsem se, že boj tě posílí. Ale na začátku tohoto roku se mi stalo něco, co mě naučilo mnohem víc.

Seděla jsem v kapli během obřadu svátosti. Byla to zrovna postní neděle a já se postila o něco, co bylo předmětem mých modliteb a půstů už několikrát. Tentokrát to bylo však trošku jiné. Místo toho, abych se postila k Bohu o to, aby mě požehnal miminkem, stejně jako jsem ho žádala už několikrát v minulosti, jsem se postila o to, aby mě oprostil od té touhy po něm, pokud mi tedy není dopřáno ho mít.

S pocity lítosti jsem tam seděla a plačtivě bojovala sama se sebou o to, co chci víc, aby se stalo. Chci mít raději miminko nebo chci být raději zbavena té touhy po něm? Tahle otázka mě vedla k velice hluboké a upřímné modlitbě. Chtěla jsem další dítě. Byla to „spravedlivá touha mého srdce“ a já opět žádala, aby tato touha byla vyplněna, pokud to je podle Boží vůle.

Poté, v průběhu mé modlitby a v polovině shromáždění svátosti, jsem uslyšela slova: „Pokud se tak nestane, budeš stále věřit?“

V tu chvíli

Stalo se to v tu chvíli, kdy jsem opravdu porozuměla účelu této zkoušky v mém životě. Bůh nám nepřeje smutek, ale místo toho chce, abychom měli pevnou víru. Také se Mu musíme naučit věřit v tom, že se nás snaží učinit silnými a věrnými. Nenazýváme tyto zkoušky zkouškami síly nebo zkouškami zdraví, ale podle Moroniho jsou to zkoušky naší víry (viz. Ether 12:6)

Od toho nedělního rána, kdy se můj život převrátil vzhůru nohama, jsou mé modlitby stále stejné, ale moje rozhodnutí následovat víru mi pomáhá pokračovat. Dostalo se mi klidu díky tomu, že se soustředím na víru.

Boyd K. Packer (1924-2015) z Kvóra Dvanácti Apoštolů řekl:„Víra je ta pravá síla, ne pouhé vyjádření našeho přesvědčení.“ Proto si čekání krátím připomínkou mého přesvědčení, že na konci dne mě Bůh požehná a chce, abych byla šťastná. Také si uvědomuji, že si přeje, abych se poučila a proto mě mé zkoušky činí pokornou. On také ví, že potřebuji pevnou víru, abych dokázala projít společně se svou rodinou všemi zkouškami, které na mě ještě čekají. Pokud se rozhodneme posilovat víru a důvěru v Boha, budeme schopni proplout současnými zkouškami a také budeme lépe připraveni na zkoušky budoucí – a těm budeme čelit s mocí.

Vím, že ne na každou naši modlitbu přijde odpověď tak rychle, jak bychom chtěli. Vím, že ne každá touha a přání – i pokud to je s dobrým záměrem – mohou být vyslyšeny tak, jak bychom si přáli. Pravda je, že na mnoho našich modliteb nedostaneme odpověď nikdy, ale ta otázka, kterou bychom si měli všichni položit je: „Pokud se tak nestane, budeš stále věřit?“

Článek byl zkopírován z mormon.org Přeložila Eva Mlčochová
(Visited 108 times, 1 visits today)