Války. Pověsti o válkách. Bezpráví. Nenávist. Chudoba. Nepokoje v rodinách. Měnící se morální hodnoty ve společnosti. A všudy přítomný pocit temnoty.

V tomto světě je spousta věcí, kterých se obáváme a které jsou každým dnem ponuřejší a složitější. A i když bychom neměli podceňovat problémy a složitosti dnešní doby, rovněž bychom neměli dovolit, aby nás strach z nich přemohl. Některé věci můžeme ovlivnit, jiné zase ne. Nicméně proti strachu existuje lék, který vyžaduje, abychom si každý den zvolili být na straně Boha.

Buďte optimističtí

President Gordon B. Hinckley byl známý svým optimistickým přístupem k životu. Učení, se kterým si ho budeme vždy spojovat, bylo jeho přesvědčení, že musíme přestat „vyhledávat bouře a více se radovali ze svitu slunce.“

Od tohoto muže, který prožil dobu velké hospodářské krize, obě světové války, válku ve Vietnamu, politická pozdvižení, útok 11. září a mnoho dalšího, se můžeme z jeho optimistického přístupu k životu a toho, odkud tento optimismus pramenil, naučit několika věcem.

„Procestoval jsem pořádný kus této země. Byl jsem v oblastech, kde zuří válka a nenávist doutná v lidských srdcích. Viděl jsem strašlivou chudobu, která setrvává v mnoha zemích. … S obavami sleduji upadající morální hodnoty naší společnosti.

A přesto jsem optimista. Mám prostou a posvátnou víru v to, že právo zvítězí a že pravda převládne.“

Optimismus může být více než jen pozitivní přístup. Může být jako president Hinckley – silný, vyzařující z naší samotné existence a zakořeněný v pevné víře a důvěře v Boha.

„Není to až tak zlé, jak si často myslíme. Všechno dobře dopadne. Nemějte strach. Říkám si to každé ráno,“ učil president Hinckley. „Uděláte-li, co je ve vašich silách, všechno dopadne dobře. Vložte svou důvěru v Boha a kráčejte kupředu s vírou a důvěrou v budoucnost. Pán nás neopustí.“

Nejprve svými skutky projevte víru

Nemůžeme vidět budoucnost. A právě proto máme strach z neznáma. Když se držíme toho, co již známe, s čím jsme spokojeni a co můžeme vidět, může se nám to občas zdát jako ta nejbezpečnější volba. Nicméně to není v souladu s Božím záměrem pro náš růst. Život někdy vyžaduje, abychom prošli zkouškou víry, obzvláště tehdy, když potřebujeme překonat strach.

„Přirozený člověk nám říká, že tento krok v žádném případě neuděláme. V žádném případě se nevydám do tmy, dokud se do v ní neobjeví světlo, abych tak viděl, kam jdu,“ učí starší David A. Bednar ve videu „Being an Agent to Act“.

Nicméně k tomu, abychom měli víru, musíme nejprve jednat.

„Většinou si říkáme: ‚Dej mi sílu a pak budu jednat‘,“ řekl starší Bednar. „Spasitelovo evangelium ale učí, že nejprve musíme jednat a potom obdržíme sílu. Nevíme, kam máme jít. Nevíme, co máme dělat, ale důvěra v Něj mi umožňuje jednat.“

Když jednáme, Ježíš Kristus nám žehná svou silou. Naše víra v Něj a naše sebedůvěra roste a pak můžeme překonat i ty nejtěžší životní situace s vědomím, že nikdy nebudeme sami a že nám vždy bude pomáhat.

K tomu, abychom překonali strach, potřebujeme božskou moc, kterou získáme, když se rozhodneme nejprve jednat ve víře.

Dívejte se na vše z dlouhodobého hlediska

Strach je součástí této pozemské zkušenosti. Nikdy se ho nezbavíme. Avšak pokud se na věci díváme z té správné perspektivy, může nám to pomoci strach překonat, když budeme myslet na to, jak tato „hra“ správně skončí.

Válka, terorismus, oslabující nemoc, smrt. Strach z nich nás může přemoci, pokud se na ně nedíváme z hlediska věčnosti a s vědomím, že tento smrtelný život je pouhým okamžikem naší existence. Díky evangeliu Ježíše Krista ale víme, že smrt není konec. Rodinné vztahy mohou pokračovat po celou věčnost. V tomto životě i v tom příštím se můžete stát tím, kým si Bůh přeje.

Usmíření Ježíše Krista nám dává naději.

Když na život pohlížíme z dlouhodobého hlediska, přes brýle věčnosti, strach, který ve smrtelnosti zažíváme, by se nám neměl zdát nepřekonatelný. Usmíření Ježíše Krista nám dává naději. Dává nám moc uvědomit si, že Satana můžeme přemoci, že se můžeme prodrat temnotou smrtelnosti, rozlomit pouta smrti a nakonec stát se takovými, jako je náš Nebeský Otec.

Život je mnohem víc než to, co vidíme před sebou. Rozhodnutí dívat se na vše z dlouhodobého hlediska nám pomáhá, aby pozemský strach nepřevzal kontrolu nad naším životem, a umožňuje nám plněji žít podle víry.

Služte druhým

Když jsme přemoženi strachem, zklamáním a křivdami, které jsou následkem smrtelnosti, je jednoduché odůvodnit si, proč myslíme pouze sami na sebe.

Duchovní síla přemoci strach ale nepřichází, když si člověk libuje v sebelítosti a nicnedělání. Přichází, když jednáme. Zejména, když zapomeneme na své vlastní potřeby.

Starší Gary E. Stevenson vyprávěl příběh o tom, jak jeho manželka učila této zásadě, zatímco předsedali Nagoyaské misii v Japonsku.

Když za nimi přišli misionáři, kteří měli strach a pochyby, sestra Stevensonová jim předepsala „sušenkovou terapii“. Dala jim na sušenky všechny potřebné ingredience a vybídla je, aby je každé ráno upekli. Poté jim řekla, že je mají každý den dát někomu, kdo je potřebuje. I přes jednoduchost této „sušenkové terapie“ to přineslo zázraky.

Starší Stevenson často učil, že misionáře oprostilo od strachu to, že mysleli na někoho druhého.

„Ono vřelé a jedinečné světlo, které doprovází nesobeckou službu, má moc vyvrátit všechny naše pochyby a strach.“

Vraťme se k optimistické radě presidenta Hinckleyho:

Není to až tak zlé, jak si občas myslíte.
Všechno dobře dopadne. Nebojte se. …
Pán nás neopustí.
Neopustí nás.
Vložíme-li v Něho svou důvěru,
budeme-li se k Němu modlit,
budeme-li žít tak, abychom bylo hodni Jeho požehnání,
pak vyslyší naše modlitby.

Bůh si nepřeje, abychom neuspěli. Díky Ježíši Kristu není žádné selhání konečné. Nic, z čeho můžeme mít ve smrtelnosti strach, nás nemusí přemoct. Víra může překonat strach. A pokud tomu věříme, můžeme se posunout dál s vědomím, že na konec „všechno dobře dopadne“.

 

Tento článek byl původně publikován na stránkách lds.org/blog. Do češtiny ho přeložila Barbora Svobodová.