Muž, který je dnes mým manželem mi řekl, že zápasí se závislostí na pornografii, ještě než jsme spolu začali chodit. Když mi to řekl, připadala jsem si jako by mi někdo dal ránu. Ale tato oddanost k otevřenosti hned od začátku byla tím, k čemu jsem se vracela, když jsem byla vyděšená, že jsem udělala obrovskou chybu.

muž závislý na pornografii

“Můj manžel mi žekl, že je závislý na pornografii ještě předtím, než jsme spolu začali chodit.”

Poznávali jsme se na dálku, z opačných konců státu, a já ho začínala mít opravdu ráda. Byl to můj nápad, že přiletím na návštěvu, který nás dovedl k telefonátu, který mi zlomil srdce. Řekl, že rozumí, pokud už nechci přijet a já nevěděla jak odpovědět. Všechno co jsem o něm do té doby věděla, mě přitahovalo. Byl chytrý, pozorný, zajímavý, pohledný a příjemný. Věřím v sílu Usmíření Ježíše Krista a nechtěla jsem, aby si myslel, že kvůli této konkrétní překážce se automaticky stal nehodným mého času a mé pozornosti. Bylo by to ode mě pokrytecké, ale zároveň jsem si připadala jako idiot, kdybych tohle o člověku věděla a přesto letěla tisíce mil, abych se s ním sešla. Řekla jsem, že mu dám vědět a zavěsila jsem.

Tu noc jsem vůbec nespala a ty následující také ne – nevěděla jsem co dělat. Až na kůlové konferenci nadcházející neděli se věci začaly vyjasňovat. Měli jsme řadu skvělých řečníků, ale nikdo z nich neměl poselství, která by byla relevantní pro mě. A poté, když promlouvala předposlední řečnice, zničeho nic zmínila téma pornografie. Byla to jen věta nebo dvě, ale řekla, že věří, že pornografie může být překonána. Potom se zvedl poslední řečník. Řekl, že měl připravený úplně jiný proslov, ale místo toho chtěl pokračovat s tímto tématem pornografie a jak tato bolestivá součást životů tolika lidí, může být díky pokání skutečně zanechána minulosti. Přítomný Duch byl velice silný a já věděla, že bude v pořádku nasednout do letadla a navštívit mého přítele.

Nedlouho po mém příletu se stal více než jen mým přítelem. Neuvěřitelně dobře jsme si rozumněli a já se s ním cítila příjemně a bezpečně. Mohli jsme mluvit o čemkoli a vše ohledně něj na mě zapůsobilo. Neustále pomáhal členům rodiny a každý jeho přítel, kterého jsem poznala, mě odtáhl stranou, aby mi řekl, jak moc je inspiroval nebo jim pomohl v kritickém okamžiku jejich života a vždy, když potřebovali, tu pro ně byl. Má mysl prostě nepobírala realitu toho, že tak úžasný člověk a tohle strašné chronické chování mohli existovat ve stejné osobě.

Znáte ten úkaz, když slyšíte slovo, o kterém jste předtím nikdy neslyšeli, a potom ho najednou slyšíte na třech různých místech v jednom týdnu? Stejná věc se stane, když začnete chodit se závislákem. Byla jsem tak šťastná, a přesto to v nadcházejících měsících vypadalo jakoby každá historka, kterou jsem slyšela, byla o tom jak se ti a ti rozváděli kvůli závislosti nebo jak po osmi letech tenhle nebo tám ten člověk podvedl svého partnera. Zvlášť si pamatuji, když jsem na párty náhodou zaslechla jednu paní říkat: „Kdyby má dcera chtěla závisláka na pornu, je mi jedno, jak skvělý by byl, řekla bych jí, ať uteče.“

Mezitím jsem začínala hluboce milovat tohoto muže, a nebylo to pouhé poblouznění. Zdálo se tak jasné, že bychom měli být spolu a vypadalo to jako správné rozhodnutí. Staral se o mě a podporoval mě ve všem, o co jsem se snažila. Přestože jsme od sebe byli tak vzdálení, každý den jsme si posílali duchovní myšlenky. Nemohla jsem si pomoct, ale měla jsem v něj víru. V mojí hlavě, ale stále byl ten anonymní ženský hlas, který mi říkal, že na ničem z toho nezáleží a měla bych utéct.

víra

“Přestože jsme od sebe byli tak vzdálení, každý den jsme si posílali duchovní myšlenky”

Ten hlas jsem měla v hlavě, když náš vztah začínal být vážnější ve smyslu plánování dalšího společného života. Řekl, že cítil, že je důležité, aby mi řekl úplně vše, abychom mohli být jeden k druhému naprosto otevření. Malý kousek mne si ale pomyslel, „Možná nechci vědět.“

Ale on na tom trval, a když mi podal plný rozsah jeho prohřešků, byla jsem ještě víc zdrcená než předtím. Omluvila jsem se, odešla do svého pokoje a naříkala. Takhle jsem nikdy předtím neplakala. Nahlas jsem se modlila, naprosto zmatená a bylo mi v nitru špatně, ale když jsem se začala uklidňovat, kupodivu jsem zjistila, že v něj pořád věřím. Nechápala jsem proč, ale měla jsem tak silný duchovní pocit, že všechny ty dobré věci, které jsem o něm věděla, byly skutečné a pravdivé.

Nadcházející ráno jsem nemohla spát, tak jsem šla ven pozorovat východ slunce a snažila se zvážit co bych měla dělat. Tato nová informace byla horší, než jsem si uměla představit a měla jsem pocit, že kdybych si ho teď vzala a on mne jednoho dne podvedl nebo něco, mohla bych si za to sama. Jakoby každá kalamita v našem vztahu – podle toho, co jsem v té době věděla – byla nevyhnutelná a já byla ten idiot, co to měl vidět dřív.

Hledajíc vedení jsem vytáhla náhodný proslov z generální konference a rozsoudila to věta, která otevřeně mluvila o nesnižování někoho jen kvůli jeho minulým hříchům a konkrétně o pornografii. Ze všech proslovů, které jsem si mohla vybrat, to byl právě tento. Do té doby jsem slyšela sbor hlasů, které mi říkaly, abych nepokračovala a kupodivu všechny zněly jako ta žena, která řekla, že bych měla utíkat. Ale potom mě napadlo: Pokud bych vypustila to, co by v této situaci řekli všichni ostatní, ignorovala rady náhodných lidí a bylo to jen mezi mnou a Pánem – jaký by byl můj závěr?

„Věřím v něj, a věřím, že mu Pán může i nadále pomáhat se z toho dostat.“

Když došlo jen na mě a Pána, věděla jsem, že vše bude v pořádku a Duch mě do této chvíle vedl touto cestou tolika způsoby, že jsem nepochybovala, že mě povede i nadále. Když se muž, kterého jsem milovala, probudil a našel mě, byla jsem už v pořádku. Byla jsem na cestě naprostého odpuštění jeho minulosti a plná naděje z naší společné budoucnosti.

Měla jsem zásadní mezery v chápání závislosti na pornografii. Ustanovili jsme si systém zodpovědnosti, kdy jsme měli týdenní sezení. On mi poslal screenshot z mapovací aplikace, kterou používal, a já ho pochválila za pokrok, který činil, protože jsem na něj byla hrdá. Ale pokaždé, když měl recidivu a byli jsme zpátky na nule, jsem se cítila hluboce podvedená. A to byla má mezera v chápání. Myslela jsem si, že závislost na pornografii byla jen o sexu a intimitě, tak jak se mohl ode mě odvrátit k té hrozné věci, když jsme měli tak hezký vztah, i když byl většinou na dálku? Myslela jsem si, že neustálé vracení se k pornu byla nějaká perverze, a i když jsem chápala, že závislost zbavuje člověka kontroly nad sebou samým, myslela jsem si, že kdyby mě jen více miloval, nemusel by se k tomu vracet.

Potom jsem se jedné noci, kolem druhé nebo třetí hodiny raní, vzbudila plná strachu. Najednou jsem si byla plně vědoma toho, že ten můj muž byl ve velkém nebezpečí. Nevěděla jsem, odkud ten pocit pochází, ale byl tak skutečný. Bylo to jako bych ho slyšela, jak na mě volá z hořící budovy. Myslela jsem si, že možná měl dopravní nehodu a teď byl uvězněn ve spleti vraků někde u kraje silnice. Panikařila jsem. Chtěla jsem mu zkusit zavolat, nebo bych měla zkusit jeho rodiče? Nevěděla jsem co dělat, ale nakonec jsem se začala uklidňovat a myšlenka na to, že bych nejspíš zněla jako úplný blázen, kdybych mu volala uprostřed noci a vše bylo v pořádku, přemohla ten počáteční pocit naléhavosti, který jsem cítila.

Dalšího rána jsem mu zavolala a zeptala se, co se v noci stalo. Potichu řekl, že měl remisi. Zjistili jsme, že se to stalo přesně když mě – tisíce mil daleko – vzbudil Duch Svatý. Najednou mi jeho bezradný hlas volající na mě v temnotě dával smysl. Poprvé jsem si plně uvědomila, že jeho závislost byla vězením. Byla to doslova hořící budova, ve které nechtěl být, ale z které se mu nedařilo utéct. Se mnou to nemělo nic společného.

O čem byla jeho závislost

Zjistila jsem, že závislost na pornu má mnohem více co dočinění s chemickými látkami a výdrží než se sexem. V mládí si v mozku nastavil program, podle kterého mu příval (uvolnění chemických látek) dobrých pocitů, které mu ty obrázky přinášely, pomohl si ulevit nejen od nenaplněné sexuální touhy, ale také od pocitů osamění, nudy, stresu a nedostatečnosti. Pocity, které všichni známe a více či méně úspěšně se je snažíme upokojit. Změnilo se to v jeho způsob zvládání všeho, a potom se to změnilo ve zvyk. Přidejte stud, to že se mu neustále nedařilo to nechat za sebou a Satanův všudypřítomný hlas, který mu našeptával, že nikdy neuspěje. A zanedlouho se nacházel po pás v tekutém písku bez možnosti úniku.

Jenomže odtud byla a je cesta ven. Další důležitou věcí, kterou jsem se z randění s touto báječnou osobou naučila, bylo, že moje mysl strašně omezovala moc vykoupení. Věřila jsem, že oběť, kterou pro nás Ježíš Kristus učinil, byla neomezená. Zároveň jsem si ale často pomyslela, „Dobře, ale tohle už je příliš“ nebo „Je zotavování se ze závislosti proces, který může být vůbec úspěšný?“

Tolikrát jsem si přála, aby tohle nikdy nebyla součást jeho života. Byl pro mě dokonalý, kdyby se jen ty další věci nestaly.

Potom jednoho dne jak jsem byla u odbavení jednoho z mých letů, mi paní za přepážkou řekla, „Palubní lístek jste si přeci měla vytisknout doma“. Odpověděla jsem, „Promiňte, nevlastním tiskárnu“ a ona na to, „Přesto, měla jste si ji sama vytisknout“. Nadále jsem se omlouvala za to, že jsem to neudělala, ale nehledě na to, co jsem řekla, opakovala. „Ano, ale měla jste!“ „Ale neudělala jsem to“. „Ale MĚLA JSTE.“ Bezradně jsem se jí snažila zavděčit a v tu chvíli jsem si uvědomila, že z přání, aby se něco stalo jinak, než se to stalo, nevychází nic produktivního. Nehledě na to jak moc jsem si přála, aby se věci v jeho životě (v době, kdy jsem ho ještě ani nebyla součástí) staly jinak, nestaly se tak. Minulost je minulostí a jediné co můžete dělat je postupovat kupředu a být lepším a každý den využívat milosrdenství Ježíše Krista.

Stala jsem se jeho dalším partnerem na cestě k uzdravení a nakonec se číslo „dnů od minulého incidentu“ začalo zvětšovat a zvětšovat. Získal zpět své chrámové doporučení a mohli jsme být v domu Páně zpečetěni na věčnost. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy učinila. Život s ním je šťastnější než jsem si kdy mohla představit.

Tři důvody, proč to byla správná volba

Existují, ale tři základní důvody toho, proč náš příběh zůstává šťastným. A je důležité, aby jim každý, kdo chodí, nebo zvažuje vztah s partnerem, který má tento problém, rozuměl:

1) Můj partner se hned od začátku rozhodl, že ke mně bude naprosto upřímný. Nikdy se nesnažil své činy obhajovat nebo zlehčovat, vždy mluvil pravdu, úplnou pravdu. A pořád to dělá. Zrada, kterou partner závislého člověka cítí, není z návratu k danému chování, ale ze lží, které to měly zakrýt. Lhaní bude závislost vyživovat, ale otevřenost ohledně těchto věcí podrazí stvůře nohy. Mnoho mužů (a žen) své problémy tají, protože věří, že se s nimi dokáží vypořádat sami. Bez toho, aby se ostatní dozvěděli, že s nimi kdy bojovali. To je škodlivý mýtus. Povězte pravdu. Vždy říkejte pravdu.

2) Nastavili jsme si systém odpovědnosti. Závislost na pornu je záležitostí, na kterou se těžko zavádí téma při normálním rozhovoru. Je to divné a nepříjemné a často je pro závislého těžké najít způsob jak se svěřit s remisí a pro partnera je těžké se zeptat, zda je vše stále v pořádku. Mít systém na podávání zpráv je o tolik jednodušší. Jak už jsem zmínila, když jsme spolu chodili, vybrali jsme si prostě jeden den v týdnu, kdy mi poslal hlášení ze své aplikace a to byla má příležitost k hovoru o čemkoli jsem potřebovala mluvit. Nemusela jsem vysedávat a čekat, on se nemusel stresovat s tím, kdy bude vhodná doba mi to říct, a oba jsme byli zbytek času uvolnění. Systém odpovědnosti udržuje otevřenou konverzaci.

3) Můj partner použil všechny dostupné materiály, které mu mohly pomoci v zotavování. Jak jsem říkala, vykoupení je skutečné – jsem si tím teď jistější než kdy dřív – ale závislost je něco, co nemůže být překonáno jen neustálou modlitbou. Víra je zásadou skutku, a ačkoli zapojení Pána a kněžských vedoucích je nezbytné, je to pouze první krok. Mému manželovi osobně církevních program proti závislosti o dvanácti krocích moc nepomohl, ale místo aby to vzdal, hledal pomoc jinde. Pracoval s poradcem a podrobně studoval závislost z vědeckého hlediska, aby mu to pomohlo ji překonat.

Porozumění chemickým reakcím v mozku, které v této závislosti hrají roli, stejně jako studium metod pro tvorbu nových nervových drah v mozku a doslova zanechat starých zvyků, pro něj bylo zásadní. Co se snažím říct je, že byl rozhodnutý se vyléčit a udělal vše, co bylo v jeho silách, aby toho cíle dosáhl. Vykoupení je reálné, ale nemůžeme pomoci někomu, kdo není ochoten ho získat.

Šťastná žena objímá manžela

Já si užívám krásu a lásku, ve které se všechen ten zármutek proměnil.


 
Jsem ráda, že jsem tohoto muže nezavrhla kvůli jeho problému. Jeho upřímnost, zodpovědnost a odhodlání ho vyčleňují jako někoho, kdo mohl překonat i něco tak závažného a hrozivého jako je toto. Ve svém posledním konferenčním proslovu, Prezident Packer dlouze hovořil o sexuálních prohřešcích, a jejich vážnosti. Jeho konečná myšlenka byla:

„Usmíření, jež může napravit každého z nás, nezanechává žádné šrámy. To znamená, že bez ohledu na to, co jsme udělali nebo kde jsme nebo jak se co stalo, pokud budeme činit opravdové pokání, On nám slibuje, že nás usmíří. A když nás usmířil, tak je vše vyřešeno. Mnozí z nás jsou, jak se říká, zmítáni pocity viny a dost dobře nevědí, jak tomu uniknout. Uniknout tomu můžete tím, že přijmete Kristovo Usmíření, a veškerý zármutek se bude moci proměnit v nádheru, lásku a věčnost.“

Já už si užívám krásu a lásku, ve které se všechen ten zármutek proměnil. Někteří z největších misionářů a proroků v písmech začínali jako nejodpornější hříšníci. Toto evangelium je evangeliem proměny a cesta procesem uzdravování s láskou mého života změnila i mě. On teď radí ostatním a pomáhá jim s procesem uzdravování a neustále činí svůj život plnějším, produktivnějším a zdravějším než kdy dřív.

Pornografie se v dnešní generaci stává epidemií, ale to znamená, že máme příležitost udělat tuto generaci generací mužů a žen, kteří rozumí a věří realitě Kristova vykoupení víc než kdo kdy předtím. Pokud chodíte s někým, kdo bojuje se závislostí na pornografii, možná byste neměli utíkat. Pomodlete se. Věřte Pánu. Pouze Pán vám může sdělit, co máte dělat.

Tento článek napsala Christine a původně byl publikován na ldsmag.com.