Proč je náboženství důležité: Život rodiny spjatý s vírou

Tato esej o víře a společenství je pátá z pětidílné série o hodnotách náboženství

Salt Lake City —  „Sbory vztyčují baldachýn posvátného významu nad důležitými kapitolami rodinného života: narozením, výchovou dětí a manželstvím.” — W. Bradford Wilcox

Přes všechen posun a možnosti, které nám náš moderní svět nabízí, má potíže vidět mimo sebe. Každá doba musí zápasit proti svým slepým místům. Například ve starém Římě byl rozsah vlivu člověka odhadován na 100 let. V rámci tohoto horizontu si jednotlivci pamatovali dvě generace zpět a zajímali se o dvě generace dopředu. S odcházejícími zvyklostmi jejich vliv ustával a nové století, s novými lidmi a novými problémy, se restartovalo. Stálé společnosti však potřebují obsáhlejší vizi.
 
family-time-419558-tablet
 
Přitažlivost současnosti je silná, ale stejně tak jsou i tahy minulosti a budoucnosti. Rodina a víra – naše dva velké mosty přes současnost – se v obou směrech táhnou dále než 100 let a rozšiřují účel a smysl našeho života.

Nikdo z nás se nerodí jako pouhý jednotlivec. Na tento svět přicházíme se spletí existujících závazků, pout a povinností. Tyto rodinné vztahy formují náš pohled na svět, vštěpují nám naše hodnoty a utvářejí naši identitu. A rodinám všeho druhu prospívá, když se připojí ke komunitě věřících. Výhody jdou oběma směry – církve posilují rodiny a rodiny posilují církve. Rodina a náboženství spolupracují na posílení pravidel udávajících co je dobré a co špatné, učí nás jak milovat bližní a poskytovat základní podporu se kterou děti i rodiče překonávají životní výzvy. Jinými slovy, rodina a víra nás udržují daleko od osamělosti. Rozšiřují okruhy naší odpovědnosti mimo nás samé a pomáhají nám dělat z cizinců přátele. Rodiny potom předávají tyto duchovní a sociální zisky napříč generacemi.

Vedíce rozsáhlý výzkum v oblasti společenských věd, autorka Mary Eberstadt ukazuje, jak úzce jsou tyto síly vzájemně spjaty.  Píše, že „rodina a víra jsou neviditelnou dvojšroubovicí společnosti, dvě spirály, které se po vzájemném spojení mohou účinně reprodukovat, ale jejichž síla a hybnost závisejí jedna na druhé”.

Partnerství

Toto partnerství může být viděno v neděli odpoledne v kostele. Eberstadt poukazuje na zřetelnou sociologickou shodu, že účast na rodinných rituálech „manželství a vychovávání dětí, je spojena s vyšší úrovní návštěvnosti kostela a dalšími náboženskými praktikami”. Dalším faktorem je efekt dětí na náboženský život jejich rodičů. Sociolog W. Bradford Wilcox to podává jednoduše: Děti přivádí rodiče do kostela“. Je to obyčejný příběh – děti vyrůstají v církvi, odejdou z domu na vysokou školu a odvrátí se od víry, jen aby se vrátily, když se vezmou a mají děti. Co tento jev vysvětluje? Rozhodnutí, která činíme ohledně našich nejhlubších přesvědčení a nejbližších vztahů, nejsou nikdy jednoduchá. Wilcox ovšem přispívá důležitým náhledem: Příchod dítěte může probudit nevyužité rezervy lásky, rozpoznání vyšších věcí a zájem o dobrý život“. Na těchto věcech záleží, protože rodina a náboženství patří k nejzákladnějším lidským institucím. Společně spojují společnost; když se oddělí, společnost oslabuje.

Posvátné vztahy mezi příbuznými a církví a církví a příbuznými nás svazují s minulostí, současností a budoucností. Tato kontinuita nám pomáhá umístit se v tomto velkém vesmíru. Zjistíme, kdo jsme. Básník Wendell Berry dává těmto snahám výraz: Manželství dvou milenců je spojí k sobě, k předkům, k potomkům, ke komunitě, k nebi i zemi. To je základní spojení, bez něhož nic nedrží“.

Cena rodiny a víry budou i nadále klesat a stoupat, jako to dělali i v různých obdobích po celou historii, ale zkušenosti ukazují, že tak učiní ruku v ruce. Když jedna stoupá nebo klesá, stejně tak i ta druhá. Běh dějin není předurčen; je vybrán. A tyto volby mají dlouhé trajektorie – příliš dlouhé na to, aby se vešly do 100 let.

Článek byl zkopírován z mormonnewsroom.org