Občas, když se na shromáždění začne hovořit o tématu „svěcení dne sabatu“, se začnu trochu ošívat na židli. V poslední době byl u nás na toto téma kladen velký důraz. A i když vím, že to není kvůli tomu, abychom měli pocit viny, myslím si: „Tak je to tu zas. Další věc, u které nemůžu dosáhnout svá očekávání.“ Přeci jen, ne vždy stihnu přijít na shromáždění včas. Ne vždy cítím, že se celý den soustředím na to, co bych měla. Ne vždy na shromáždění silně cítím Ducha. A skoro každou druhou neděli se mi podaří na shromáždění sem tam na pár minut usnout.

Když máme v mysli nějaký standard a ne každou neděli jde všechno dokonale, poklidně, pokojně a s Duchem, můžeme lehce získat pocit, že při svěcení dne sabatu selháváme. Vím, že mi občas přijde na mysl, že skutečné svěcení sabatního dne vyžaduje obrovské úsilí – všechno musí být dokonalé, musím být dobře odpočatá, celý den musím myslet na Boha, alespoň hodinu bych měla číst písma, každý týden bych měla najít 100 jmen do chrámu, atd.

Ale toto vše dělat nemusím. A vy také ne.

Pokud si klademe vysoká očekávání (a upřímně, většinou jsou svévolná), jak bychom měli světit sabatní den nebo jakékoli jiné přikázání nad rámec toho, co nám Bůh a naši vedoucí radí, pak nás to zatěžuje a okrádá o radost plynoucí z poslušnosti. Pánův způsob se nesoustřeďuje na obrovské úsilí, kterému dodává energii pouze naše vytrvalost a odhodláním. Namísto toho nám říká: „Malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké; a malé prostředky v mnoha případech zahanbují moudré.“ Tato zásada platí jak při dodržování jakéhokoli přikázání, tak i u svěcení dne sabatu.

Kapky svatosti

Namísto toho, abych vydávala obrovské úsilí, jsem zjistila, že mi pomáhá, pokud o svěcení dne sabatu přemýšlím jako o naplňování olejové lampy. (Takové, jako se objevila v podobenství o 10 pannách.) „Kapky svatosti“, pokud je tak nazveme, se postupně hromadí týden co týden a rok za rokem. Například, když přemýšlím o tom, za co jsem vděčná, zatímco se sprchuji. Kapka. Když si vyhradím 3 minuty, abych si před svátostí přečetla modlitby svátosti. Kapka. Když se s vděčností modlím za Spasitele, zatímco si beru svátost. Kapka. Kapky svatosti jsou malé a prosté věci, díky kterým oheň mé víry v Ježíše Krista a touha obrátit své srdce k Němu v sabatní den roste. Každá snaha se počítá.

Kapky svatosti jsou malé a prosté věci, díky kterým oheň mé víry v Ježíše Krista roste

Jednu neděli jsem přišla do církve poté, co jsem týden předtím nestihla shromáždění svátosti. Když jsem procházela dveřmi, pocítila jsem příval naděje a uvědomila jsem si, že minulý týden mi to chybělo. Propásla jsem příležitost přilít olej do lampy a naplnit svou duchovní nádobu. Když jsem se zamyslela nad uplynulým týdnem, pociťovala jsem, že mé duchovní zásoby jsou na nízké úrovni. Méně jsem zvládala stres a snadněji jsem se urazila a byla frustrovaná. Když jsem přišla zpátky na shromáždění, měla jsem podobný pocit, jako když máte žízeň a pak, když se napijete, zjistíte, jak velkou žízeň jste vlastně měli. Mohla jsem pociťovat, jak mě Duch vřele vítá a obklopuje.

Když jsem přemítala nad pocitem viny, že jsem minulý týden nebyla na shromáždění, přemýšlela jsem o tom, jak přikázání světit sabatní den dává Bohu příležitost, aby nám mohl žehnat. Nedává nám přikázání, abychom se setkali s neúspěchem, a neprahne po tom, aby nás mohl potrestat za to, že jsme nedosáhli dokonalosti. Místo toho nám přikázání svěcení dne sabatu každý týden, po celý náš život, dává příležitost – kapku za kapkou – navrátit se k Němu a stát se více takovými, jako je On. Z každé snahy, nehledě na naše minulá selhání, má náš milovaný Nebeský Otec velkou radost. Díky tomuto poznání bylo přijímání svátosti onen týden obzvláště příjemné.

Sabatní den je den určený k tomu, abychom naslouchali hlasu Božímu, a ne našemu vnitřnímu hlasu, který nám říká, že nejsme dostatečně dobří a že nemůže něčeho dosáhnout. Každý týden přinášíme svou malou část, naše kapičky oleje, s vědomím, že Bůh přijímá i tu nejmenší snahu, když se snažíme k Němu navrátit. Kalíšek se svátostí je toho nádhernou připomínkou. Ježíš vypil celý hořký kalich. Zaplatil tak cenu za naše hříchy, bolesti a trápení, abychom se my mohli vrátit do Boží přítomnosti. Neudělal to, aby nás přiměl k poslušnosti. („Podívej se, kolik jsem toho pro tebe udělal! Přestaň kňučet a dej se do kupy!“) Místo toho vše, co od nás požaduje, je, abychom vypili svůj kalíšek – snažili se každý den a každý týden dodržovat přikázání a světit sabatní den – s vděčností a s vědomím, že v konečném důsledku je vše možné jen díky Jeho úsilí.

 

Tento článek byl původně publikován na stránkách lds.org/blog a napsala ho Ariel Szuch. Do češtiny ho přeložila Dáša Dynková.

(Visited 26 times, 1 visits today)